Výběrové příbuzenstvo / Die Wahlverwandtschaften

Rozpaky, které v Goetheově době vyvolal román Výběrové příbuzenstvo (Wahlverwandschaften, česky též Spřízněni volbou), nebyly literárního, ale morálního druhu. Psychologicko-erotické peripetie, které tvoří jeho děj, se i na počátku minulého století zdály pro filmovou adaptaci příliš odvážné. Změnilo se to teprve v posledních desetiletích – k románu sáhli Francouz Claude Chabrol, Italové bratři Tavianiové a dva Goetheovi krajané: v roce 1974 Siegfried Kühn a v roce 1985 Rudolf Thome (Tarot).

Thomas Mann o Goetheově románu říká: „Zkušenost učí, že spojením dvou nebo více nestejnorodých prvků může být zrušena přitažlivost k třetímu, který silně přitahoval jednoho z nich. V chemii označujeme působení této síly jako chemickou afinitu – lučební příbuznost. Goethe přenesl pojem chemické afinity do lidsky sociálního a odvážným a originálním způsobem tak stanovil základní myšlenku svého díla.“