Klam / Hägringen

Může-li existovat čistý, vlastně přímo modelový příklad filmového existencialismu, pak je jím určitě Klam, v Česku prakticky neznámý klasický švédský film z konce padesátých let. Nelze tu nemyslet na Camuse, na Sartra, na Kafku. Anonymním městem prochází muž, snaží se stát součástí jeho života, ale všude je mu dáváno pocítit, že je „cizincem“. Objeví se žena, přijde noc. Za příštího svítání nezbývá už nic, než odejít. Autorský film v plném slova smyslu: Peter Weiss byl autorem námětu i scénáře, koproducentem, střihačem, spoluautorem hudby i režisérem.

Peter Weiss

Vedle Ingmara Bergmana umělecky nejvlivnější švédský filmař padesátých let. Narodil se 8. listopadu 1916 v původně české lokalitě Nowawes ležící jihozápadně od Berlína. (Kolonie Nová Ves, dnes součást Postupimi, byla zbudována roku 1752 z podnětu krále Fridricha II. Velikého pro pobělohorské exulanty evangelické víry, provozující zde tkalcovství a drobná řemesla.) České občanství měl Peter Weiss po otci, německé nikdy nenabyl, švédské získal v roce 1946. Po nástupu Hitlera emigruje osmnáctiletý surrealistický malíř a básník nejprve do Londýna (1934), poté do Československa (1936). Během studií na pražské AVU získá první ocenění za svá výtvarná díla. V době zabrání Sudet Německem se nachází v zahraničí na návštěvě u Hermanna Hesseho a do Prahy už se nevrátí, v lednu 1939 následuje své rodiče do Švédska. Pokračuje ve studiu umění, publikuje první literární práce ve švédštině. Filmu se intenzivně věnuje od roku 1947 nejprve jako kritik časopisu Biografbladet. Jeho teoretické studie z dějin filmu se stanou základem pro monografii Avantgardefilm (publikována 1956), ve své době ve světovém kontextu jedné z prvních velkých prací na toto téma. Během padesátých let také sám filmy natáčí, krátké snímky experimentální i dokumentární.

Celovečerní Klam (1958, premiéra 6. 11. 1959) je sumou jeho filmové tvorby a vedle Bergmanových Lesních jahod nejzásadnějším švédským filmem konce padesátých let. Pokusy o další celovečerní filmy selžou, Weiss se obrací k literatuře a díky svým románům a divadelním hrám získává mezi poválečnými německy píšícími autory výsadní postavení. Nejslavnější Weissovu hru Marat/Sade zfilmoval v roce 1966 Angličan Peter Brook. Na podnět Ingmara Bergmana píše Weiss v roce 1974 svou dramatizaci Kafkova Procesu. Umírá ve Stockholmu 10. května 1982. V Postupimi (Nowawes) je po něm v roce 2010 pojmenováno náměstí.