Někdo to rád horké / Some Like It Hot

Předstírání jiného stavu či genderové převlékání je téma, které je ve Wilderových zápletkách častým jevem, přesto mu nepřipisoval zásadní význam. „Jestliže převlek či něco podobného napomůže stavbě filmu, tak ho rád použiji. Nic víc, nic míň. Prostě usiluji o dokonalost.“ Třebaže dnes již okřídlená poslední replika filmu tvrdí „nikdo není dokonalý“, Wilder ji v této komedii téměř dosáhl.

Snímek Někdo to rád horké je ve svém žánru považován za vrchol možného. Přitom zápletka vychází z premisy rozsahu jednoduchého vtipu (v zájmu věcné správnosti je třeba se na tomto místě zmínit také o německém filmu Fanfahren der Liebe) – dva nešťastníci se nachomýtnou v nesprávný čas na špatném místě. V době prohibice a gangsterských rejdů je pár mladých hudebníků donucen ukrýt se v dívčí kapele, neboť se náhodně stali nežádoucími svědky masakru. Další děj rozvíjí scenárista Diamond s Wilderem brilantními nápady do řady překvapivých zvratů a vtipných situací, v nichž právě záměna rodu hraje zásadní význam, aniž by scenáristé, byť i jen nepatrně, popustili ze zřetele romantické akcentování celého příběhu. Přičemž všechny dramatické komponenty příběhu – archetypální blondýnkou Marilyn Monroe počínaje a odkazy na homosexualitu konče – bravurně glosují tónem sarkastické duchaplnosti věčně matoucí změť lidské sexuality.

A pokud jde o název, jeho český překlad se lehounce míjí s podstatou filmu. Pravda, v situaci s gangstery za zády může být jednomu pěkně „horko“. Ovšem jazz zní nejlépe, když se hraje s vervou, hezky od podlahy, láskou by měl být člověk inspirován, ne opařen, a sex, ten musí být žhavý, aby strhl. To jsou pointy, k nimž autoři směřují. Diamond nejprve přišel s větou „Some like it hot“. Bez jakýchkoli dalších souvislostí k zápletce, prostě se mu líbila. Kolem ní se dodatečně budovala scéna, pochopitelně že s patřičně dvojsmyslným dialogem. Odehrává se ve vší cudnosti na pláži a nakonec se v ní mluví o hudbě, jde však o sex.