Žít / Ikiru

Žít, film o umírání a o lidském hledání smyslu života ve vypjatých momentech posledních chvil, je mnohými označován za Kurosawův nejlepší film. Bezvýznamný úředníček (Takaši Šimura) onemocněl rakovinou a na světě zůstal vlastně úplně sám. Zjišťuje, že svůj život oddal denní rutině a nikdy jej pořádně nežil. V baru potká svého Mefistofela v podobě umělce, který jej provede nočním Tokiem, kde hrdina konečně nachází alespoň odpověď, jak zemřít. Na výsledném tvaru filmu je znát Kurosawova inspirace Dostojevským a hlavní postava je v mnohém podobná Tolstého Smrti Ivana Iljiče nebo Sartrovým existenciálním hrdinům. Noční procházka Tokiem bývá srovnávána s obrazy Hieronyma Bosche.

Žít je Kurosawovou zastávkou a ohlédnutím na bitevním poli filmu, pro které si většinou volil méně komorní náměty z japonské historie. Po tomto všednodenním dramatu Kurosawa pokračoval v linii samurajského meče Sedmi samuraji, Krvavým trůnem, Rudovousem či Kagemušou. Ač je doba těchto filmů jiná, téma je stejné – umírání a smíření se se smrtí. Kurosawa říká: „Někdy přemýšlím o tom, že zemřu, že přestanu existovat. A z těchto úvah vzniklo Žít... Jak se s tím vypořádat, až budu muset naposled vydechnout? Nyní žiji svůj život – jak mi bude, až jej budu muset opustit? Mám dojem, že mám tady ještě tolik na práci! A stále si připomínám, jak málo jsem zatím žil. Pak se mě zmocní zádumčivost, ale smutek to není.“ A v rozhovoru pro Cahiers du cinéma ze září 1966 dodává: „Domnívám se, že jsem si začal být jistý sám sebou v době, kdy jsem natáčel Žít. Do toho filmu jsem mohl dát všechno, co tehdy ve mně bylo. V tom smyslu snad mohu říci, že Žít odráží určitou zralost. Toto dílo bylo vyvrcholením všeho, oč jsem usiloval už za války.“