Generál della Rovere / Il generale Della Rovere

„Už podruhé mám pocit, že mám život před sebou, svůj druhý život ve filmu... U Rosselliniho to muselo být podobné: natočil Generála della Rovere, dílo, jaké předtím nevytvořil.“

Jean-Luc Godard (1980)

Druhý život se stane osudným „hrdinovi“ Rosselliniho filmu: z ubohého podvodníčka Bardoneho, jemuž ale nechybí světácký šarm, se na popud cynického standartenführera SS Müllera stane charismatický generál della Rovere, představitel protinacistického odboje, hrdina bez uvozovek. Původní generál je mrtev, falešný má Němcům pomoci odhalit co nejvíce spiklenců. Bardone ale nečekaně převezme s rolí cizího muže i ty povahové rysy, jichž by se u něj, Bardoneho, nikdo nenadál, nejméně on sám. Německý režisér Rudolf Thome o filmu napsal: „Rossellini zde důsledně dovádí do konce, co začal v sicilské a v neapolské episodě Paisy a ve filmu Láska v epizodě Lidský hlas. V dlouhých záběrech ukazuje, co ukázat nelze: nitro člověka. Sílu, energii, jež ho drží při životě a hýbou jím. Ten film je zázrak, člověk je jím úplně vyveden z míry.“ K názoru Rosselliniho skalních stoupenců, k nimž patřili Godard ve Francii a Thome v Německu, se připojila nejen porota benátského festivalu (Zlatý lev 1959 za nejlepší film), ale – u tohoto režiséra výjimečně – i laická veřejnost.