K smrti odsouzený uprchl / Un condamné a mort sʼest échappé

Východiskem Bressonova filmu K smrti odsouzený uprchl, jeho ve své době jediného výrazného úspěchu u širokého publika, byly zápisky účastníka podzemního hnutí André Dévignyho, jenž v nich vylíčil vlastní útěk z nacistického vězení, kde v cele smrti čekal na popravu.

„Nedávno jsem v New Yorku šel po schodech nahoru s magnetofonem v ruce a kovový konec kabelu přístroje narážel o zábradlí. Přitom jsem se zastavil. Najednou jsem se cítil strašně nesvůj a nechápal jsem proč. Co na tom zvuku bylo tak známé a tak děsivé? A najednou mi to došlo! Čirou náhodou jsem zrekonstruoval zvuk, jaký dělá hlídač ve filmu K smrti odsouzený uprchl, když dlouhými klíči břinká o zábradlí. Zrodila se ve mně vzpomínka, která mi nepatří, daroval mi ji Bresson.

Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem ten film viděl. Ale jakmile se Fontaine dotkne nohama země a pak spolu s Jostem prchají v dýmu, pokaždé mám v očích slzy, nedokážu tomu zabránit. Bresson vytváří svět, v němž jako divák nemohu než cítit jeho strach a snít jeho sny. Nutí mne se tomu podrobit znovu a znovu, zase slyšet břinkání těch klíčů o zábradlí.

Bresson je neúprosný. Právě proto ho miluju.“

Benny Safdie (2014)