Krvavý trůn / Kumonosu džó

„Prchavý stín je život, špatný herec,

co chvilku křičí na jevišti světa

a potom zmlkne navždy. Pustý žvást

idiota je to, jen hluk a vřava,

a neznamená nic.“

William Shakespeare

Macbeth se v Krvavém trůnu stává typickým kurosawovským hrdinou, stiženým stejným prokletím „nerozpoznání skutečné otázky“, která pravidelně pronásledovala i postavy režisérových příběhů ze současného Japonska. Bezpochyby zatím nejzdařilejší filmový Macbeth, i ve srovnání s pozoruhodnými snímky Orsona Wellese (1947) či Romana Polanského (1972).

„Kdo nechápe, kdo jedná ukvapeně, protože se domnívá, že ovládá všechny aspekty situace, zhyne bídnou smrtí. V Krvavém trůnu se prostor-dech promění v pavučinu, která chytí Macbetha do pasti, protože neporozuměl otázce, jejíž tajemství zná jen čarodějnice.“

Gilles Deleuze

„Sází-li západní umění všechno na to, aby naordinovalo románovým postavám život a skutečnost, vrací japonská kultura už svou strukturou těmto postavám kvalitu produktů nebo je v ní drží. Drží je v kvalitě znaků, znaků odříznutých od živé věci coby jejich přednostního referenčního alibi.“

Roland Barthes