Dobrodružství / L’avventura

Film o muži, který nahrazuje ztracené lásky jinými, které také ztrácí. Film o ženách, které nevědí, mají-li se někým nechat nalézt, nebo raději ne. Film o netečných němých věcech okolo nich – o moři, skalách, zdech... I u Antonioniho platí, že nejvýznamnější film určitého režiséra nemusí být jeho nejznámějším. Šest let před Zvětšeninou, díky níž se mu podaří dosažené estetické objevy „prodat“ (aniž by je rozmělňoval) širokému publiku, natočil film, který se, jako skoro každé opravdu novátorské dílo, setkal při premiéře s okázalým a hlasitým odmítnutím. Poměr ztrát a nálezů se prvním festivalovým divákům zdál být krajně nevyrovnaný. Co se týče „normálního příběhu“, překonaly ztráty jakoukoli (tehdy) únosnou míru. Nálezy v mezerách děje (v jedné navíc skandálně zmizela jedna z hlavních postav!) zůstaly zmatenému publiku zatím nepřístupné. Po oné památné rozepři z festivalu v Cannes roku 1960 pověst Dobrodružství už jenom stoupala a s ní i ochota diváků otevřít se něčemu, co původně vlastně nehledali. V celých dějinách filmu je jen malá hrstka děl, které toto umění poznamenaly tak zásadním způsobem, že po nich „už nic nebylo takové, jako předtím“. Dobrodružství je jedním z těchto filmů.