Accattone / Accattone

„Dnes už bych ten film natočit nemohl. Nenašel bych jediného mladého člověka, který by se, byť jen vzdáleně, fyzicky podobal mladým lidem, kteří v Accattone hráli sami sebe. Nenašel bych žádného mladíka, který by ty věty říkal takovým hlasem. On by jim ani nerozuměl. Tyhle charaktery byly navždy smeteny z povrchu zemského. Na jejich místo nastoupily postavy-náhražky, krajně ohavné. Coby sociologický nález z minulosti nemůže být proto Accattone jiným fenoménem, než tragickým.“

Pier Paolo Pasolini (1975)

Pasolini se ve svém celovečerním debutu inspiroval básníky němého filmu C. T. Dreyerem (Utrpení Panny Orleánské) a Ch. Chaplinem (Světla velkoměsta), oba filmy kladl na srdce i Toninovi Delli Colliovi, kameramanovi, s nímž pak natočil i většinu svých dalších filmů. Accattone byl přihlášen do hlavní soutěže festivalu v Karlových Varech a porota, roku 1962 obsazená neobyčejně prominentně (mj. Karel Zeman, Bernhard Wicki, Konrad Wolf), mu udělila jednu ze tří hlavních cen.