Kytice z Tisíce a jedné noci / Il fiore delle mille e una notte

„Směr, jakým se Kytice z Tisíce a jedné noci vyvíjí, je vždy výsledkem prvotní odchylky Osudu. Vše je normální a měřítkem této normality je sám Osud. Pak se stane něco neočekávaného. Osud se projeví nenormálním způsobem. Jen co se objeví první anomálie, následuje další a další, až se spojí v řetězec takových anomálií, který vytvoří, v narativní formě, nástin linie vyprávění.“

Pier Paolo Pasolini

„Kytice z Tisíce a jedné noci vyzdvihuje působení Osudu jako základní princip hry reality. V jistém smyslu se Pasolini navrací ke své staré realistické představě hledání podstaty za realitou zdání. Nejedná se tu však o marxistickou ekonomickou základnu ani o řecký mýtus. Novým mýtem se stává sám Osud. Náhodné životní události odhalí svůj skrytý řád teprve v horizontu všudypřítomného Osudu.“

Maurizio Viano