Salò aneb 120 dní Sodomy / Salò o le 120 Giornate di Sodoma

Ve čtyřech částech filmu (Předpeklí, Kruh posedlostí, Kruh výkalů, Kruh krve) vypráví Pasolini o čtyřech představitelích moci – soudci, vévodovi, biskupovi a bankéři, kteří nechají italskými a německými vojáky shromáždit do jedné vily mladé urostlé chlapce a dívky z dobrých rodin a inspirováni líčením sexuálních perverzí třemi bývalými prostitutkami se vzrušují inscenováním stále sadističtějších rituálů, končících smrtí znásilňovaných a mučených chlapců a dívek. Zrůdnost činů a jejich zvrácená ideologie je zdůrazněna Chopinovou hudbou a Orffovou kantátou Carmina burana, jakož i obřadnými kostýmy a uspořádáním prostoru, odkazy na Nietzscheho úvahy, Baudelairovy básně, promluvy sv. Pavla, teze futurismu apod. Pasolinimu nejde o zobrazení skutečné Mussoliniho fašisticko-socialistické republiky v severoitalském Salò roku 1943, ale o symbolické demaskování role, do níž byl sex degradován ve společnosti ovládané totalitou konzumu – ve společnosti, v níž žil a v níž „přežíváme“ i my.