Na západní frontě 1918 / Westfront 1918

První zvukový film hlavního představitele směru „nová věcnost“ v kinematografii vzbudil značnou pozornost pro odvážné experimenty s novou technikou, především však jako důstojný protějšek paralelně vzniklého pacifistického filmu Lewise Milestonea Na západní frontě klid. Uvedení obou děl v německých kinech doprovázely bojkotní akce nacistů, kteří Pabstův film po svém nástupu k moci roku 1933 okamžitě zakázali.

„Do filmového dějepisectví vešlo Pabstovo dílo jako raný vrchol nekompromisního realismu ve válečném filmu, v němž pro oslavu války, kolem roku 1930 už znovu aktuální, není místa. Vně obrazových prostorů filmu existují zóny smrti, jež nejsou zobrazitelné. Zobrazitelné je umírání, přesněji: gestika umírajícího tvora, těl zasažených kulkou nebo granátem. Lakonie „rychlého umírání“, jíž dovedl Pabst v jiných filmech k dokonalosti, funguje ve válečném filmu „příliš rychle“, než aby se mohla stát metaforou. Zde vězí důvod omylu mnoha recenzentů označujících film za „krutě pravdivý“, protože dokumentaristický.“

Klaus Kreimerer