Lost Highway / Lost Highway

„Ústředním bodem Lost Highway není titulní hrdina, ale jeho nepochopení či v obecné rovině nepostižitelnost podstaty ženské touhy.“

Slavoj Žižek

Hudebník Fred Madison začne dostávat záhadné VHS kazety, na kterých je zachycen se svou ženou v jejich domě, a trápí ho myšlenka, že jeho žena má milostný poměr. Poté, co je náhle usvědčen z její vraždy, nevysvětlitelně zmizí a v jeho cele se objeví mladý bezstarostný mechanik Pete. V této dobovou kritikou nepochopené kultovní klasice se David Lynch vrací do Los Angeles (konkrétně do domu v Hollywood Hills, který se mu stane domovem a ateliérem také v reálném životě).

Smyčkovitý a roztříštěný příběh tohoto nočního neo-noiru je díky své roztěkanosti a hrozivě ambientnímu zvukovému designu výrazně oneirickým dílem, které se však snaží mísit svou abstraktní rovinu s odkazem těch nejsvéráznějších noirových snímků. Pojem „horečnatý sen“ se dá použít na všechny Lynchovy filmy, ale pro Lost Highway je toto označení asi nejvíc přiléhavé. Navíc nikde neuslyšíte tak strhující využití Bowieho hudby jako v úvodu a závěru tohoto filmu. Because I’m Deranged.