Tasio / Tasio

projekce za účasti režiséra Montxo Armendárize 

Minulý rok uplynulo čtvrtstoletí od premiéry výjimečného filmu v dějinách španělské kinematografie. Jde o film Tasio, který vnesl do národní kinematografie zvláštní estetiku, která přechází od dokumentárního realismu k naprosté ahistoričnosti. Stejně jako snímky Krávy (r. Julio Medem), Pytláci (r. José Luis Borau), Duch úlu (r. Víctor Erice), Tetička Tula (r. Miguel Picazo) nebo Padre padrone (r. bratři Tavianiové) či Strom na dřeváky (r. Ermanno Olmi) pojednávají o venkovanech v kontextu kolektivních dějin, stejně tak to činí Montxo Armendáriz ve filmu Tasio. Pro genezi příběhu mu posloužil jeho vlastní krátký dokument Uhlíři z Navarry (1981). Strohý příběh o chlapci Tasiovi (jde o skutečnou postavu Anastasia Otxoay), který v osmi letech začíná stavět milíře, ve čtrnácti letech se žení a zakládá rodinu, se nakonec stává vizuální básní a navazuje na tradici započatou Luisem Buñuelem ve filmu Země bez chleba.

Montxo Armendáriz je jedním z nejvýznamnějších tvůrců baskického filmu osmdesátých let.  V programu uvádíme na jeho počest jeden z jeho prvních celovečerních filmů, Tasio, a jeden z posledních, Neměj strach.

Vystudoval elektrotechniku a v sedmdesátých letech střídal pedagogickou činnost s prací v oboru elektroniky. Pro jeho kariéru bylo rozhodující jeho setkání s Asociací baskických filmařů v roce 1977, kdy se seznámil s baskickými filmovými tvůrci, kteří ovlivnili jeho pozdější uměleckou dráhu. V roce 1998 přišel okamžik, kdy jeho práce byla uznána cenami a poctami. Navarrská vláda mu udělila Cenu Prince z Viany, ale dostal i celou řadu dalších, jako Zlatou medaili za zásluhy v oblasti umění v roce 2020.

Dostalo se mu různých vyznamenání a retrospektivy jeho díla se konaly v Kastílii-Leónu, Málaze, La Rochelle, Štrasburku, Pontarlieru, Toulouse, Káhiře, New Yorku, Mexiku a nyní v Praze.