Záhady lidské duše / Geheimnisse einer Seele

Před projekcí Pabstova filmu proběhne krátká prezentace českého překladu Šálivá hra světla (nakl. Argo) za účasti překladatele Michaela Půčka. Návštěvníci mu budou moct položit otázky týkající se překladu, popř. textu knihy. Na místě bude rovněž možné si knihu zakoupit.

V roce 1900 vydává Sigmund Freud Výklad snů, v roce 1904 následuje K psychopatologii běžného života, v následujícím roce Tři pojednání o sexuální teorii. V umělecky sublimované formě si Freudovo učení – tou dobou ještě z mnoha stran potírané – našlo cestu do řady filmů již v němé éře (raný surrealismus Germaine Dulac), ale prvním režisérem, jenž se nespokojil s poetickou inspirací, ani s melodramatickými simplifikacemi, jaké si ještě mnohem později neodpustí Alfred Hitchcock (v jinak pozoruhodných filmech Rozdvojená duše a Marnie), byl Georg Wilhelm Pabst.

Spojil se se dvěma Freudovými žáky: Karlem Abrahamem, prezidentem Mezinárodní psychoanalytické společnosti, a Hannsem Sachsem z Berlínské psychoanalytické polikliniky. Společně vypracovali exemplární případ spořádaného a váženého muže středního věku, kterého ve snách pronásleduje nereflektované dětské trauma, činí ho neplodným i neschopným dotknout se nože. Úvod tvoří rozličné zdánlivě banální okamžiky z jednoho všedního dne, ty se v druhém oddílu transformují do složité snové vize (jejíž technická realizace slavným kameramanským průkopníkem Guidem Seeberem ohromila i Ejzenštejna – dalšího filmového „freudiána“). Opět v realitě se nešťastníka ujme na vrcholu krize psychoanalytik a snaží se jej vyléčit z obsese, že musí zavraždit vlastní ženu. V doprovodu specialisty musí pacient sestoupit do své vytěsňované snové říše podruhé.

Krajně náročnou roli (navíc v podmínkách němého filmu) svěřil Pabst interpretovi, který v ní potvrdil své výsadní postavení mezi evropskými charakterními herci: Werneru Kraussovi. Krauss tentokrát pojal postavu ve zcela odlišném klíči, než když v expresionistické éře ztvárnil jiného duševně chorého běsnivce – doktora Caligariho.

Snímek měl původně standardní délku, kratší kopie z Národního filmového archivu obsahuje všechny podstatné pasáže filmu.

živý hudební doprovod: Vojtěch Procházka a Pasi Mäkelä