Lítost a soucit / Le Chagrin et la Pitié

Francie za okupace v ultimativním čtyřhodinovém filmu, který dnes patří k milníkům světového dokumentu. Marcel Ophüls kombinuje velké množství dobových záběrů s rozhovory s lidmi z nejrůznějších prostředí – od vichystických kolaborantů až k vůdcům odboje, rolníkům, hercům, obchodníkům, spisovatelům a německým veteránům. Zkoumá psychologii kolaborace a její dopad na generaci Francouzů narozených po válce. Snímek byl natáčen na objednávku Francouzské televize, ta jej ale nakonec odmítla odvysílat. Zbořil totiž mýtus o jednotném odporu Francouzů proti okupaci a šokoval odhalením míry, v jaké Francouzi kolaborovali s nacisty.

Film je rozdělen do dvou částí. První, vyprávěná prostřednictvím archivního materiálu, zkoumá pozadí rychlé porážky Francie v roce 1940 a odhaluje všudypřítomný antisemitismus a strach z bolševismu. Záběry z dob okupace dokládají, že velká část společnosti nejen akceptovala, ale i aktivně podporovala nacistické okupanty. Druhá část staví dobové záběry do ostrého protikladu se vzpomínkami pamětníků. Ophüls provokativními otázkami odhaluje šokující lhostejnost, s jakou tito lidé přistupují k důsledkům svých činů, a rozsah, v němž racionalizace a selektivní paměť ospravedlňují kolaboraci.

Ophüls ale nemoralizuje. Největší síla filmu tkví v důkladnosti, s jakou zkoumá zásadní otázky života a smrti. Při sledování se v divákovi opakovaně vynořuje myšlenka: A co bych na tom místě dělal já? Hlavním tématem je lidská povaha, různé druhy reakcí na mezní situace a morální relativismus při řešení otázek přežití. Lítost a soucit je mistrovským dílem humanistické filmové tvorby, jež vznáší zásadní otázky morálky, etiky a odvahy a zdůrazňuje zodpovědnost každého jednotlivce.