Zlaté hory / Zlatyje gory

Zlaté hory, revoluční drama uvědomujícího se dělnictva, které se ocitlo na pomezí sovětské němé a zvukové kinematografie, jsou zajímavé zvláště po formální stránce. Dialog tady ještě suplují zejména mezititulky, ale o to více vyniká Šostakovičova hudba. Režisér s ní pracuje velmi důmyslně, nechá ji doléhat tiše z dálky, blížit se a zase vzdalovat, v dynamickém finále pak podněcovat ke změně. Revoluce tady běží po kolejích železnice obrazně i doslova, světlo skrze žaluzie dopadá na fabrikanta, nadhled kamery patří nositelům moci, podhled poníženým. Letošní 50. výročí komponistova úmrtí si v Ponrepu připomeneme ještě 29. září – snímkem Spiknutí.