Žít svůj život / Vivre sa vie

„V čem najdeš vykoupení?“ ptá se kněz Jany z Arku v Dreyerově filmu. „Ve smrti.“

Anna Karina alias Nana (ve Vojáčkovi se jmenovala Veronika Dreyerová) se právě na tuto scénu dívá ve své roli prodavačky gramodesek, z níž se stane prostitutka. Motto: „Člověk se musí ostatním dát a sobě zůstat věrný“ (Montaigne) bere hrdinka filmu Žít svůj život doslova. Mezi dívky ze dvou vzdálených epoch se tu neklade žádné laciné rovnítko, společný mají jen onen tragický moment, v němž jejich osud dojde spirituálního naplnění a jejž divačka v temném kinosále sotva tuší. Filmem ve filmu, rozdělením do dvanácti kapitol, mezititulky, monology a dokumentaristicky působícími scénami s původním zvukem si Godard udržuje od svého příběhu odstup.

O snímku vyznamenaném zvláštní cenou poroty na MFF v Benátkách 1962 napsal François Truffaut ve své recenzi: „Film jako Žít svůj život nás neustále vede až na hranici abstrakce, pak zase na hranici konkrétna, a právě tohle „sem a tam“ je to, z čeho vzniká emoce. Jsou filmy, při kterých si člověk v obdivu řekne sklesle: co se dá po nich ještě natočit? Ale ty nejlepší filmy budí dojem, že otevírají dveře a že s nimi kinematografie začíná stále znovu. K nim patří Žít svůj život.“ A v soukromém dopise dodává: „Nedávno jsem ho zase viděl. Pane bože, já v kině často nepláču…“