Promítáme v Ponrepu
Otto Placht – malíř džungle
režie: Alice Růžičková
ČR 1999 / 57 min. / 16 mm
Džungle Placht
režie: Alice Růžičková
ČR 2024 / 91 min. / DCP
Celovečerním snímkem Džungle Placht z 2024 navazuje Alice Růžičková na dokumentární film Otto Placht – malíř džungle, který natočila v roce 1999 na 16mm filmovou surovinu pro ČT o českém malíři, jak tvoří a žije se svou indiánskou rodinou v Peru na „předměstí“ amazonského pralesa u města Pucallpa na horním toku řeky Ucayalí. Kromě každodenního boje o přežívání v nepohodlí tropické přírody se v obrazech Otty Plachta malovaných na moskytiéru především barvivy vyráběnými z kůr, lián a plodů okolních rostlin objevoval i jeho zájem o šamanství a zkušenosti z vizí způsobených rostlinnou drogou – ayahuascou.
První film Otto Placht – malíř džungle zachycoval především Ottovo pobývání v Peru – rodinný život ve vesnici kmene Shipibó, tradiční výrobu indiánské keramiky, šamanský rituál přípravy a pití ayahuasky, Ottovu snahu najít místo a založit v Peru umělecko-terapeutické centrum, letecké záběry pralesa v okolí peruánsko-brazilské hranice, exotické záběry z města Pucallpa, které teprve v šedesátých letech 20. století založili dobrodruhové a obchodníci, kteří zpracovávali a rabovali džungli.
Mezi projekcemi bude debata s tvůrci filmů.
Druhý film Džungle Placht se zaměřuje na současný život malíře, který střídavě pobývá v činžáku v Praze a uprostřed Amazonie v Peru. Film nás provede různými „džunglemi“ Otto Plachta – v rovině existenční, filozofické, výtvarné i vztahové. Otto si konečně splnil svůj sen – postavil si ateliér na jezeře Cashibococha, kde uprostřed divočiny maluje plátna pro výstavu v Obecním domě. Jsme svědky jeho komplikovaných rodinných vztahů s několika partnerkami i přednášek na univerzitě UNIA v Pucallpě, na jejichž organizaci se Otto podílí, protože usiluje o zvýšení ekologického povědomí – brojí proti betonové lobby, která bezohledně ničí místní obydlí i kulturu.
K dětem má Otto Placht vřelý vztah – se starším synem se vydává na cestu lodí po řece Ucayalí do národního parku k vodopádu s poetickým názvem „Nářek anakondy“, aby Píno objevil, čím je prales nebezpečný a čím pohostinný. S dcerami Julkou a Klárou jede na Lemberk na chalupu, kde se probírají rodinnými fotografiemi a řeší komplikované začlenění svých dětí jak do české, tak i peruánské reality. Nejmladšímu Gabrielovi, o kterého pečuje v Peru, čte Otto na dobrou noc pohádku o Golemovi a v dětské knížce mu ukazuje město Praha, kde část roku jeho tatínek bydlí. Kvůli tlaku developerů musí Otto opustit ateliér v bývalé továrně Chirana v Modřanech a přestěhovat všechny obrazy do dočasného skladiště.
Ve filmu vidíme Ottu také při práci na zakázce – na barokním zámku v Týnci u Klatov má namalovat fresku na stěny největšího sálu. Přestože majitel si Plachta vybral na základě dlouholeté předešlé znalosti jeho díla, jejich pohledy na vlastní realizaci malby se nakonec rozcházejí.
Otto Placht vnímá, že po více než třiceti letech pobývání uprostřed peruánské džungle mezi české výtvarníky nezapadá, ale rozhodl se sledovat, jestli je ještě nějaká šance zachránit ducha pralesa, protože setkáním s ním se jeho styl malby zásadně změnil: „své kořeny jsem nepřeseknul, jen je nechávám dál růst v Amazonii“.