Mezičas (Na okraji) / La marge + Dopis z Paříže / Brief von Paris

André Pieyre de Mandiargues je znám jako temný romantik či velmi pozdní dědic literárního symbolismu, navazuje ale i na surrealismus. K jeho nejdiskutovanějším dílům patří román Na okraji, poctěný renomovanou Goncourtovou cenou za nejlepší román roku 1967. Netflix, první český distributor Borowczykovy stejnojmenné adaptace, zvolil název Mezičas.

Obchodník Sigismond (Joe Dallesandro) je na služební cestě v Paříži. Ve čtvrti červených luceren Rue Saint-Denis potká prostitutku Dianu (Sylvia Kristel). Opakovaně ji navštěvuje, ztrácí se v ní, až nakonec obdrží dopis, který ho informuje o smrti jeho syna a manželky.

Náhodné setkání Dallesandra s Kristel, dvou ikon své doby, přináší jejich postavám úlevu od bolesti a smutku, doslova únik v prvotní tělesnosti za doprovodu dobových hitů Pink Floyd, 10cc nebo Eltona Johna. Stejně jako v několika dalších Borowczykových filmech, i zde vývoj závěrečného aktu povyšuje dílo na vyšší úroveň emocionální hloubky; přináší psychologický podtext a komplexnost, která je hluboce citlivá a strhující.

Dopis z Paříže / Brief von Paris

režie: Walerian Borowczyk

Francie – SRN 1975 / 40 min. / DCP / francouzsky / CZT / EF

Po krátké přestávce promítneme po Mezičase jako poslední film retrospektivy Dopis z Paříže, Borowczykův návrat do role amatérského filmaře s vytříbeným smyslem pro detail, montáž a komponování záběrů. Formálně jde o dynamickou montáž ruchů a anonymizovaných záběrů z Paříže z doby vzniku Mezičasu (Na okraji).

Městská symfonie, která by mohla být natočena kdekoliv, ale zatímco v New Yorku by byl snímek euforickou oslavou pulzující metropole, v Paříži Borowczyk svým synkopickým stylem montáže a dynamickou neodvracející se kamerou s chladným odstupem dekonstruuje mýtus budovaný kinematografií předchozí dekády a tento žánr posouvá k působivé industriální kakofonii.