Modrý samet / Blue Velvet

úvodní slovo: Marie Barešová

„Blue Velvet je píseň Bobby Vintona z padesátých let, kterou jsem objevil v letech šedesátých. Píseň, která mne inspirovala, protože mne vždy přiváděla do specifického duševního stavu. Co se týče sametu, je to neobyčejná látka, smyslová, bohatá, těžká, skoro organická.“

David Lynch

Lynchův slavný přelomový film, kde se plně zformoval jeho režijní rukopis, ale zároveň se vtěsnal do přístupného žánrového rámce a napínavé zápletky. Temný, sexem, drogami a šedesátkovým předměstím zavánějící film je chvíli coming-of-age snímkem, chvíli noirovou detektivkou a z velké části nepochybně nečekaně násilným thrillerem. Modrý samet přitom začíná a končí hyperrealistickými obrazy amerického snu. Mezi těmito dvěma barvotiskovými sekvencemi se zvídavý Jeffrey v podání Lynchova dvorního herce Kylea MacLachlana noří do světa toxické závislosti a zločinu, který získává obrysy noční můry. Vizuálně i hudebně velmi dobře zpracovaný a dle mnohých nejdůležitější americký film osmdesátých let přitom vznikl jako nízkorozpočtová náplast na předchozí kolosálně neúspěšnou spolupráci Lynche s producentským klanem De Laurentiis na natáčení Duny. K úspěchu přispívá i herecké obsazení, včetně Isabelly Rossellini v roli masochistické femme fatale a bestiálního Dennise Hoppera v roli nejděsivějšího padoucha od výkonu Roberta Mitchuma v The Night of the Hunter.