Muž, který lže / Lʼhomme qui ment

Své možná nejdokonalejší filmové dílo vytvořil Robbe-Grillet v roce 1967 na Slovensku: Muž, který lže. Jean-Louis Trintignant v něm propůjčil svou charismatickou tvář muži, který žádnou nemá, který si v neustálém běhu (začínajícím už při úvodních titulcích) nepřestává vynalézat nejrůznější „pravdy“. Možná byl hrdinou povstání, možná zbabělým zrádcem. Ani podstata povstání není zcela jasná, snad jde o „Slovenské národní“, ale možná, soudě i podle nehistorických rekvizit a obleků, prostě o povstání proti mýtu Pravdy vůbec. Čestný bojový úkol pro nádherných devadesát minut...!

„Každá složka příběhu – každá dekorace, každá scéna, každá věta dialogu, každá věc – všechno je to jako by rozleptávané vnitřní rozervaností a brzy i tušením, že vše se může znovu objevit v jednom i druhém smyslu, že vše se může vrátit i zvrátit ve svůj opak. Tak se celý příběh rozvíjí pouze anulováním každé věci a jejím převrácením naruby. Přitom Boris Varissa postupuje dál podle svého rituálu: vypravuje, opravuje se, zase mluví, vymýšlí si, předvádí se, a těmito řečmi se postupné vkrádá do nepřátelského prostředí zámku, vtáhne do postele jednu holku za druhou, pokusí se diskreditovat památku mrtvého odbojáře a přisvojit si úctu, kterou mu vzdávají, a nakonec, samozřejmě, zabije otce, ve víře, že takto se definitivně usadí jako pán domu a zaujme jeho místo. Ale přepočítal se, nepočítal se svým dvojníkem, který je s ním nerozlučně spjat, právě s oním druhým, jehož chtěl nahradit, se svým údajným spolubojovníkem, skutečným hrdinou, „skutečným“, protože jméno Jean Robin se zapsalo do paměti a srdce celé vsi, i na památník obětem odboje.“

Alain Robbe-Grillet