Toni Erdmann / Toni Erdmann

Doch Schönres find ՚ich nichts,

wie lang ich wähle

Als in der schönen Form

die schöne Seele.

Friedrich Schiller (1804)

Ines, pracující u mezinárodní poradensko-podnikatelské firmy v Rumunsku, se musí vyrovnat s nečekanou návštěvou: její otec vážil cestu až z rodného Německa, aby jí přijel položit obscénní otázku, zda-li je opravdu šťastná. Záhy se objeví další nevítaný host, jehož příjmení uzemňuje, zatímco křestní jméno Toni odkazuje k travestiím jednoho Formanova Měsíčňana.

Toni Erdmann byl víc než jen událost filmové sezony 2016, snímek Maren Adeové by mohl sloužit jako vzor vzácně samozřejmého ovládnutí mizanscény (jádra toho, co rozumíme pod pojmem režie), kdy v pozadí necítíme překombinovanou technokratickou inteligenci jistých průbojných hollywoodských smart-režisérů, ale duši otevřenou všemu, co v mátožném světě simulaker 21. století ještě zbylo z živé skutečnosti. Z pravdy, jak ji (spolu s krásou) kdysi hlásali němečtí idealističtí estetikové coby jednu z nezbytných podmínek pro vznik skutečného umění. V našem případě archaické, zemitě-humanistické pravdy, jaká je s to vtrhnout díky umění do našich životů jako ta velká nepojmenovatelná chlupatá věc z poslední třetiny filmu Maren Adeové… k naší zděšené radosti. Ne, takové navštívení jsme v kinematografii už dlouho nezažili.