Anotace
Zbehovia a pútnici jsou filmovým triptychem. První povídka Zbehovia je adaptací povídky Ladislava Ťažkého Vojnový zbeh a vypráví o konfliktu mezi vojáky, kteří si chtějí zachránit život dezercí, a jejich pronásledovateli, četníky a husary během první světové války. Konflikt se vyhrotí a končí smrtí dezertérů i mnoha nevinných lidí. Druhá povídka Dominika je adaptací kapitoly z románu Ladislava Ťažkého Pivnica plná vlkov. Zachycuje příběh odehrávající se za druhé světové války, jejímiž hlavními aktéry jsou opilí partyzáni, kteří místo zabíjení nacistů obsadí usedlost a terorizují její obyvatele. Čím více pijí, tím více se snižuje jejich lidská důstojnost a odpovědnost vůči základním morálním normám. Příběh opět končí bezdůvodným zabíjením. Scénář k závěrečné povídce Pútnici napsali Karol Sidon a Juraj Jakubisko. Příběh se odehrává v budoucnosti, konkrétně v budoucnosti po třetí světové válce, tentokrát atomové. Poslední povídka spojuje předchozí dvě do jednoho celku, jehož záměrem je upozornit na nesmyslnost válečného běsnění. Spojovacím článkem, který se objevuje ve všech třech příbězích, je postava jediného vítěze všech válek, a tou je Smrt.
„Film Juraje Jakubiska Zbehovia a pútnici je mimořádné dílo. Každý, kdo jej zhlédne, se musí stát jeho obětí. Nemyslím jen na důsledky intenzívních smyslových zážitků, kterými na diváka neustále útočí. Myslím na tíhu umělecké skutečnosti. Pod jejím vlivem bude divák dlouho po zhlédnutí filmu myslet, ne-li jednat. Z její čaromoci se bude pracně osvobozovat.
Na středověkou lidovou poezii a divadlo navazuje Jakubisko užíváním alegorií (kromě Smrti vystupují ve filmu i červené děti, anděl se zelenou ratolestí, Bůh atd.) a soustřeďováním lidských charakterů do vyhraněných abstraktních typů. (...) Posloupnost příběhů ztrácí závažnost. Jednotlivé dějové články jako by splývaly v jedinou globální lidskou situaci. Je bohatě vnitřně členěna, avšak nepostupuje v čase sukcesívně, nýbrž vrství se v mnohohlasý souzvuk. Film vyčnívá jako nadčasová nebo v čase trčící apokalyptická vize sebezničení lidstva, sebevyhnání z ráje.“
Jan Kučera