Anotace
Pět dní malování jednoho obrazu ve čtyřhodinovém filmu. Velká cena poroty na MFF v Cannes 1991.
Jedna z definicí označení „geniální filmař“ by mohla znít, že je to někdo, kdo budoucím pokolením zanechá minimálně jeden film nesrovnatelný s ničím, co vytvořili jiní filmaři před ním nebo po něm. Jacques Rivette narozený 1. března roku 1928 natočil takových filmů hned několik, ale právě s českou premiérou Krásné hašteřilky začala na prahu našeho století historie zpřístupňování díla tohoto autora českému divákovi, která neoddělitelně patří k dějinám Ponrepa – tento i všechny další režisérovy snímky zakoupil a distribuoval Národní filmový archiv.
Březnová projekce Krásné hašteřilky je výjimečná nejen proto, že promítnutí 35mm kopie se v dohledné době nebude moci opakovat, ale také jako vůbec první přímá spolupráce Ponrepa s legendárním časopisem Cahiers du cinéma. Jeho současný šéfredaktor Marco Uzal při své listopadové návštěvě Prahy podpořil náš návrh připomenout právě Jacquesa Rivetta – v den jeho nedožitých narozenin –, neboť právě Rivette patřil k nejvýraznějším kmenovým autorům časopisu v padesátých letech a později, v letech 1963 až 1965, byl i jeho třetím šéfredaktorem (po André Bazinovi a Eriku Rohmerovi).
„1990: Producentka Martine Marignacová mi volá: Chcete točit s Rivettem? Posílá mi scénář. Je to variace Neznámého arcidíla od Balzaka. Malíř Frenhofer portrétuje vyjma sebe jen nahé ženy, totiž svoji ženu, Krásnou hašteřilku. Já, Bernard Dufour, mám být tím malířem, jehož příběh se podobá mému. Souhlasím. Setkám se s Rivettem. Přichází do Pradié (mého aveyronského ateliéru) s Michelem Piccolim, který bude Frenhofera hrát. Jako Krásnou hašteřilku kreslím nahou Jane Birkinovou a jako Frenhoferovy autoportréty Piccoliho. Můj ateliér v Pradié bude celý vyprázdněn a vše se převeze do zámku v Assasu, uprostřed věčně zeleného Montpellieru. Když tam dorazím, jsem u sebe – a přece nejsem. Jsem Frenhofer, Piccoli taky; jsme stejně oblečení. Frenhofer je Rivette. Emmanuelle Béartová pózuje pro mne, pózuje pro Piccoliho, pózuje pro Rivetta. Rozjíždí se úžasný work in progress. Každý den postupně všechno vynacházíme. Já: spoustu kreseb s Béartovou. Ateliér se plní. Jednoho dne dokončím Krásnou hašteřilku – a Piccoli taky. Tříměsíční práce v mém ateliéru v Assasu skončila. Co následně vytvářejí, to už nevím. Vracím se do prázdného Pradié. Můj ateliér zůstal u Frenhofera. Posléze se s ateliérem navrací velké kresby, všechny obrazy, které jsem udělal pro Piccoliho, pro Rivetta, pro tenhle přízrak jménem Frenhofer.“
Bernard Dufour