Anotace
Po vesnické veselohře Slunce seno jahody (1983) realizoval Zdeněk Troška romantické drama Poklad hraběte Chamaré (1984) a pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987). Potom se však vrátil do prostředí jihočeských Hoštic, aby na svůj divácky mimořádně úspěšný snímek navázal volným pokračováním nazvaným Slunce, seno a pár facek (1989). Trilogii úspěšně uzavřel snímek Slunce, seno, erotika (1991), už druhý film ovšem tehdy šestatřicetiletého režiséra vynesl mezi tvůrce, kteří dovedou dokonale vyhovět většinovému lidovému vkusu. Zápletka, na které Troška opět pracoval se spoluscenáristou Petrem Markovem, se tentokrát odvíjí od svatby Blaženy Škopkové, která otěhotněla (v předchozím dílu a tedy z pohledu divákova času před šesti lety) se svým milým, Vencou Konopníkem. Ten je ovšem křivě nařčen z otcovství dítěte povětrné inženýrky Tejfarové. Svatba je zrušena a příbuzní bývalých snoubenců marní čas vzájemnými naschvály a očerňováním. Ani usmíření obou rodin nezabrání finální „furiantské“ venkovské rvačce… I tentokrát nabízí Zdeněk Troška divákům oddechovou, prázdninovou zábavu. Větší prostor dostaly postavy, které patřily v předchozím dílu k nejoblíbenějším – především matka Škopková v nezapomenutelném podání Heleny Růžičkové. Na scénu se vrátil i Stanislav Tříska coby její muž, Veronika Kánská jako dcera Škopkových a Valerie Kaplanová coby babička. Novými postavami se staly i Tejfarová v podání Kateřiny Lojdové či doktor Kroupa (Josef Stárek), kterého sežene Škopková dceři coby nového, náhradního ženicha… Pozdější filmy Zdeňka Trošky vynikají specifickým hereckým obsazením, v němž troškovské celebrity většinou nahrazují touhu diváků po tvářích známých představitelů. Ve filmu Slunce, seno a pár facek tak z dnešního pohledu možná překvapí účast Jiřiny Jiráskové (kultivovaná řídící Hubičková) a Jiřího Lábuse (živočichář Béďa). Troška však v roce 1989 ještě zdaleka neměl status populisty kazícího divácký vkus.
Číst dále
