Anotace
Civilního hereckého charismatu Zdeňka Svěráka využil režisér Vít Olmer v osmdesátých letech hned dvakrát. Na tragikomedii Co je vám, doktore? (1984) se hlavní představitel podílel jako scenárista, hořká komedie Jako jed (1985) ovšem vznikla podle scénáře, který Olmer s Jiřím Justem napsali podle stejnojmenné knížky Karla Zídka. Protagonista filmu tak není obvyklým sympatickým, sebeironickým svěrákovským hrdinou, kterému u diváků ledacos projde, protože nakonec vždycky najde cestu k zodpovědnosti a morálce. Inženýr Pavel Hnyk, vedoucí investičního oddělení stavebního úřadu, těžce prožívá blížící se padesátku. Letité, rutinní manželství si kompenzuje všemožnými milostnými bokovkami. Jeho manželka Alice se to pokouší s mlčenlivou racionalitou tolerovat. Potom se ovšem Pavel zaplete s novou kolegyní – vdanou Slovenkou Julčou. Ta představuje všechno, co si spojuje s ženským ideálem: spontánnost, romantiku, energičnost. Vášnivý milostný poměr, kterým se stárnoucí muž nechá strhnout, se dramaticky podepíše na jeho pracovních výkonech, které se limitně blíží nule. Pavel opouští dosavadní bezpečné jistoty se sebezničující, furiantskou vervou. Z toho důvodu si Svěrákova postava vynucuje respekt, přestože její chování v průběhu vyprávění může ztratit divákovy sympatie. Vít Olmer s Jiřím Justem nenabízejí divákům schematický příběh o potrestaném nevěrníkovi, ale znepokojivou studii jedné smutné mužské prohry, v níž hravou idealistickou touhu přebila tvrdá realita. V souladu s tím Pavlův svět ukazují jako neutěšené místo, v němž si objektiv oblíbeného Olmerova kameramana Oty Kopřivy vychutnává neutěšenou podobu světa v reálném socialismu. Vedle Svěrákova brilantního charakterního výkonu ve filmu zaujme především Libuše Švormová v roli hrdinovy manželky. Ivona Krajčovičová je pak prototypem svůdné Slovenky, která se prosazuje i v současných českých filmech.
Číst dále
