Anotace
Dva roky po divácky úspěšné romantické komedii Jak svět přichází o básníky (1982) se režisér Dušan Klein a scenárista Ladislav Pecháček vrátili ke svému hrdinovi Štěpánu Šafránkovi. První film představil hlavního hrdinu jako idealistického osmnáctiletého mladíčka, opouštějícího střední školu a skládajícího životní maturitu ve vztahu s půvabnou Borůvkou. Pokračování zastihuje hrdinu a jeho kamaráda Kendyho na počátku studií v Praze. Štěpán začíná studovat medicínu, jeho kamarád režii na FAMU. Bohémský Kendy školu zvládá, Šimon má však problémy náročné studium zvládnout. Navíc mu nestačí peníze od maminky a musí si přivydělávat brigádami v nemocnici. Právě tam se však setkává se studentkou střední zdravotní školy, jíž začne láskyplně přezdívat Jeskyňka (Adriana Tarábková). Zamilovanost Štěpána motivuje k tomu, aby navzdory svému sokovi v lásce – doktoru Fastovi – zvládl obávanou zkoušku z anatomie. Podobně jako hrdinova první láska, také jeho druhá milostná akvizice sice končí vystřízlivěním, Štěpán se však v životě posouvá dál s nezdolným, lehce zahořklým optimismem… Právě věčně zasněný, chlapecký pohled na svět se v pokračování stává poznávacím znamením pro hrdinu ztělesněného Pavlem Křížem. Vedle Štěpána a pragmatika Kendyho rozšiřují Kleinovo a Pecháčkovo portfolio další postavy, které tvůrci často využili i v následujících dílech „básnické pentalogie“: bezstarostný Afričan přezdívaný Mireček (Joseph Dielle), bodrý Moravák Venoš (Václav Svoboda), dobrosrdečná, sexuchtivá Vendulka zvaná Utěšitelka či šprt Honza (Karel Roden). Ve filmu se v epizodní roli docenta Zajíce objevuje i Zdeněk Svěrák, který studentům v rámci semináře o systematickém uspořádání předmětů na psacím stole přednáší o zaručené metodě fiktivního německého vědce Enricha Bronštejna (1904–1969).
Číst dále
