Anotace
Příběhy vyprávějící o starých lidech na sklonku života si diváky obvykle získávají melancholickým tónem i hereckým obsazením. Stejně je tomu i v dramatu inspirovaném románem Zdeňka Pluhaře z roku 1971. Pluhař i režisér Jaroslav Balík se ve své tvorbě často věnovali ideologickým tématům, v případě Konečné stanice jde ovšem o komorní vyprávění odehrávající se v domově důchodců. Z mozaiky lidských osudů se postupně rodí konstatování, že „domov není někde, ale někdo“. To poznává jak babka Forejtka, která se do domova každoročně vrací ze svých letních toulek, tak bývalá operetní zpěvačka Kálajová. Balíkův nepříliš optimistický film sází na herecké obsazení, v němž se sešla řada zestárlých prvorepublikových hvězd. Roli energické Sandry si zahrála Nelly Gajerová, zamilovaného hudebníka Pavluse ztvárnil Ota Sklenčka. Part Aničky se stal poslední filmovou rolí tehdy devětašedesátileté Nataši Gollové.
Číst dále
