Anotace
Jedním z nejpopulárnějších titulů v rozměrné filmografii Václava Vorlíčka zůstává fantaskní komedie z roku 1974, na jejímž scénáři se vedle režisérova oblíbeného spolupracovníka Miloše Macourka podílel i autor knižní předlohy – Petr Markov. V moderní pohádce se titulní hrdina – mladý právník Jindřich Mráček (Jaromír Hanzlík) – pokouší svědomitě zajistit nové, důstojnější a zdravější bydlení pro rodinu obývající vlhký domek na pražské Kampě. Netuší, že jde o vodníky, které představa suchého paneláku vůbec neláká. Hlava rodiny, pan Wasserman (Miloš Kopecký), rozhodne o likvidaci neodbytného úředníka, tu však zkomplikuje milostný cit, který vznikne mezi Jindřichem a Wassermanovou neteří Janou (Libuše Šafránková). Ozvláštněním barvitého příběhu je skutečnost, že v rámci vodnické populace fungují národnostní i sociální rozdíly: Wasserman, jeho žena Matylda (Míla Myslíková) a rozmazlená dcera Polly jsou „buržoazní“ honorací, která nepracuje, ale spoléhá na pomoc chudých, pilných příbuzných – Vodičkových. Další problémy má Wasserman se špatným hodnocením úrovně vymírajícího domácího vodnictva, za niž dokonce dostane důtku na konferenci v Hamburku… Po Dívce na koštěti (1971) šlo o další žánrový příběh, ve kterém duo Vorlíček-Macourek nahlíželo silně idealizovanou současnost prostřednictvím pohádkových bytostí. Osazenstvo čarodějnické školy vystřídali vodníci, vyprávění se ovšem i tentokrát opírá o protivenství dělící „smíšený“ pár: lidského mladíka a „jinou“ dívku. A také tentokrát hraje roli ztráta kouzelných schopností. K tomu, aby mohla zůstat v lidském světě, potřebovala mladistvá čarodějnice Saxana odvar z babského ucha. Vodnická dcerka Jana musí volit ze dvou osvědčených možností: sexu nebo požití či transfúze (jakékoli nevodnické) krve. Navzdory rozvernosti motivu (aplikovaného i na západoněmecké mladíky mající oživit skomírající českou vodnickou populaci) jde o téma příznačné pro kinematografii sedmdesátých let: „odkouzlení“ je totiž také svébytným druhem normalizace.
Číst dále
