Adelheid

V Adelheid jako by se koncentrovaly předchozí Vláčilovy tvůrčí zápasy a výboje. Přestože je zde jeho výraz o poznání uměřenější, neznamená to, že by slevil ze svých uměleckých nároků. Je tomu právě naopak. Zúročuje své zkušenosti, jeho práce je výrazově oproštěná, promyšleně střídmá, spíš skrytá pod povrchem. V tomto směru se dá Adelheid považovat za dosavadní vrchol jeho tvorby. „Adelheid je můj nejoblíbenější film a mrzí mě, že se u nás obešel bez větší divácké odezvy. Toto téma o nekomunikovatelnosti je jak dělané pro současnou dobu.“ – Po téměř nepřetržité práci v průběhu celých šedesátých let byla Adelheid na dlouhou dobu poslední Vláčilův film natočený na Barrandově. Tak jako Viktor Chotovický ve vystřižené scéně z kostela poslouchá farářovo konstatování „Tu uš nyc nenajtete… uš fšecko fsali…“, byl Vláčil v následujících letech svědkem toho, jak byla česká kinematografie znormalizována až k úplné bezvýznamnosti.