Anotace
Filmaři se o dílo Josefa Škvoreckého v šedesátých letech zajímali především v souvislosti s detektivním žánrem, respektive s postavou samorostlého vyšetřovatele zločinů – poručíka Borůvky. Sám spisovatel však spolupracoval i na dramatu Farářův konec (1968) režiséra Evalda Schorma a na adaptaci svého společenského románu s detektivním vyústěním Lvíče, nazvané Flirt se slečnou Stříbrnou. Škvorecký v lednu 1969 emigroval, ale román i jeho filmové adaptace ještě stačily oslovit veřejnost (nastupující cenzura ovšem druhé vydání Lvíčete už zabavila a snímek Václava Gajera zavřela do pomyslného trezoru). Na rozdíl od předlohy se film zabývá především vztahovou linií spojenou s postavou krásné Lenky Stříbrné, jež odolává svodům nakladatelského redaktora Karla Ledna. Zkušený svůdce žen, který se do tajemné a nedostupné ženy skutečně zamiloval, teprve nakonec poznává, jaké byly dávné příčiny Lenčina současného chování… Kniha se odehrává na přelomu padesátých a šedesátých let, Škvorecký se spoluscenáristou Zdeňkem Mahlerem však příběh aktualizovali a oprostili od vnitřního monologu hlavního hrdiny. Motiv holocaustu však z Gajerova filmu činí jeden z mála domácích snímků věnovaných osudu Židů za druhé světové války. Přestože adaptace nedosahuje vrstevnatosti Škvoreckého předlohy, představuje Flirt se slečnou Stříbrnou zajímavý pokus s pravidly milostného příběhu, který nakonec vyústí do nečekané „detektivní“ zápletky. Mezi nesporné kvality snímku patří i herecké obsazení, kterému dominuje Jan Kačer v roli Ledna, jenž se ze sebevědomého bonvivána proplouvajícího všemi nástrahami dobové nakladatelské praxe mění v oklamaného, nešťastně zamilovaného muže. Slečna Stříbrná se pak stala jednou z nejvýraznějších rolí Marie Drahokoupilové.
Číst dále
