Anotace
Prvním „vážným“ scénářem Zdeňka Mahlera – a současně předlohou k tematicky ojedinělému filmovému projektu – se stalo drama Nebeští jezdci, které natočil Jindřich Polák v roce 1968. Polákovy ambice ve vztahu k podobným látkám zlikvidoval nástup normalizace, takže dramatický příběh československých letců v Británii zůstává jedním z důkazů mnohotvárného talentu autora populárních dětských projektů – Pana Tau či Návštěvníků. Cenzurovaná distribuce se postarala také o to, že se Nebeští jezdci dostali mezi zakázané, „trezorové“ snímky. Adaptace románu Filipa Jánského, který poprvé vyšel v roce 1964, přibližuje skutečné historické události prostřednictvím fiktivní, mezinárodní osádky letounu 276. bombardovací perutě. Vedle dvou Angličanů ji tvoří kanadský telegrafista a tři Čechoslováci: slovenský kapitán Pavel Kolář a střelci přezdívaní Študent a Prcek. Nálety na německé území se pro muže stávají každodenní rutinou, za kterou však číhá nebezpečí smrti. Ta se Študenta dotkne při náletu na Norimberk, z něhož vyvázne s poraněnou páteří a popáleninami. Když se po rekonvalescenci vrátí z nemocnice, pochopí, že tím jeho válečná anabáze zdaleka nekončí… Pro roli Študenta si Jindřich Polák vybral Jiřího Bednáře. Dalších rolí ve filmu se ujali Jiří Hrzán (Prcek) a Svatopluk Matyáš (kapitán Kolář). Jana Nováková ztvárnila roli Študentovy lásky Patricie – příslušnice pomocných ženských sborů letectva. Kameraman Jan Němeček realizoval snímek černobíle na klasický formát, aby do něj mohl včlenit archivní letecké záběry. Název Nebeských jezdců byl inspirován klasickým country songem Stana Jonese Ghost Riders in the Sky, který byl po válce přeložen jako Nebeští jezdci (pozdější verze se ovšem jmenovala Ďáblovo stádo). Ve filmu, k němuž hudbu složil Evžen Illín, ústřední písňový motiv několikrát zazní.
Číst dále
