Nejkrásnější věk

Jaroslav Papoušek obohatil československou novou vlnu především jako scenárista, který se spolu s Ivanem Passerem podílel na filmech Miloše Formana. Napsal také námět a scénář k Passerovu pozoruhodnému režijnímu debutu Intimní osvětlení (1965). Sám pak v roce 1968 režíroval svou prvotinu Nejkrásnější věk, která se k divákům dostala v únoru 1969. Ve zjitřené atmosféře po sebeupálení Jana Palacha ovšem Papouškova apolitická tragikomedie zapadla – a dodnes zůstává ve stínu jiných děl zmíněné trojice i dalších režisérových filmů, zvláště pak populární trilogie o neobyčejně obyčejné rodině Homolkových z let 1969–1972. Nejkrásnější věk Papouškovo oblíbené téma – křehkou všednodennost posunutou těsně k hranici podobenství – posunuje na „vznešenou“ akademickou půdu. Jednoduchý, epizodický děj se odehrává v sochařském ateliéru Akademie výtvarného umění, kde se pod vedením starého profesora (zkušený Vladimír Šmeral) studentky a studenti učí pracovat s modely. „Sochaříci“ nejprve dostanou za úkol zpodobnit penzistu Hanzlíka, který ovšem hned usne, pak půvabnou paní Vránovou, jejíž žárlivý manžel však nemá pro tvorbu aktu pochopení, a bodrého uhlíře Voštu, který má posloužit jako ideální model pro raněného, řvoucího bojovníka… Jaroslav Papoušek v Nejkrásnějším věku využil své vlastní zážitky, v roce 1957 totiž absolvoval sochařinu na AVU. V Nejkrásnějším věku ovšem nelze přehlédnout stylovou i formální podobnost s Formanovými ranými snímky (zvláště Černým Petrem /1963/, který ostatně vznikl na základě Papouškovy novely). Debutant, který s Formanem spolupracoval také jako pomocný režisér, navíc od slavnějšího kolegy převzal i některé neherce, například Josefa Šebánka, Miladu Ježkovou, Jana Stöckla. V rolích studentů se objeví i „Černý Petr“ Ladislav Jakim či Věra Křesadlová (Formanův Konkurs /1963/, Passerovo Intimní osvětlení /1965/). Krásnou amatérskou modelku Vránovou ztvárnila formanovská „plavovláska“ Hana Brejchová.