Anotace
V období československé nové vlny vznikly celkem tři celovečerní adaptace díla Milana Kundery. Podle jeho povídek ze sbírky Směšné lásky byly natočeny tragikomedie Nikdo se nebude smát (1965) a Já truchlivý Bůh (1969). V roce 1968 se filmového zpracování dočkal také Kunderův první román Žert, polyfonická úvaha nad bezmocí člověka v kontextu dějin. Film Jaromila Jireše se stejně jako knižní předloha vrací k tématu stalinistických represí. Jejich obětí se počátkem padesátých let stává také hlavní hrdina vyprávění, Ludvík Jahn. Ještě během vysokoškolských studií poslal spolužačce pohlednici s recesistickým textem, kvůli němuž byl vyhozen ze školy i strany. Skončil v Pomocných technických praporech, ve vojenském vězení a v dolech. Když se Ludvík po letech vrací do rodného města, chce se pomstít. Jaromil Jireš našel s kameramanem Janem Čuříkem originální způsob, jak do přítomného vyprávění zapustit vysvětlující retrospektivní pasáže. Náhodně podněty asociativně vyvolávají vzpomínky na dávné dění. Film zavřený na začátku normalizace do pomyslného trezoru se dočkal uvedení na řadě mezinárodních filmových festivalů. Oceněn byl v italském Sorrentu nebo španělském San Sebastianu.
