Anotace
V roce 1966 se Bořivoj Zeman připojil k populárnímu trendu českých parodií na „kapitalistickou zábavu“. Podobně jako ve filmech Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), Adéla ještě nevečeřela (1977) či Tajemství hradu v Karpatech (1981) jde ovšem i ve Fantomovi Morrisvillu o konfrontaci českého elementu se starosvětským fikčním modelem. Scenáristou filmu se stal František Vlček, který měl na svém kontě už nedostižnou parodii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949). Také Fantom Morrisvillu se opírá o zaniklý subžánr – brakové čtivo ve stylu anglického detektivkáře Edgara Wallace. Vyprávění rámuje postava člena operního orchestru, jehož bicí jsou v Bizetově Carmen zoufale nevytíženy. Čas si hudebník krátí četbou odrbaného sešitu z edice Detektivní novely – Fantoma Morriswillu od Jamese Harrisona. S jeho hrdinou, sirem Hanibalem Morrisem, pak prožívá napínavé dobrodružství situované do titulního šlechtického sídla plného tajných chodeb… Stárnoucí Morris má před svatbou s krásnou Clarence, kterou pronásleduje nevyřešená minulost v podobě padoušského dobrodruha Diaze. Ten unikl těsně před popravou z vězení a spolu se svými třemi přisluhovači se vypraví na Morrisville, aby se pomstil… Hudebník se pokouší dočíst román do konce a současně rutinně vykonávat svou práci. Děj je tak přerušován a zcizován prostřednictvím „reálných“ vstupů. Důležitou roli ve vyprávění hraje vedle situačních gagů i suchý anglický humor. Méně šťastným nápadem jsou písňová čísla, jež neladí s Bizetem a narušují stylovou jednotu detektivního příběhu. Zajímavé je angažmá Waldemara Matušky do role Diaze (ústrojněji byla ovšem dobová populární star obsazena v Limonádovém Joeovi). V přesném hereckém obsazení vynikají Oldřich Nový jako sir Morris / hudebník, Vít Olmer coby pátrač Allan Pinkerton, Jan Skopeček v roli korektního sluhy Johna a Květa Fialová jako Clarence.
Číst dále
