Anotace
Dřív než se adaptace děl Bohumila Hrabala staly doménou režiséra Jiřího Menzela, zaujal fenomenální spisovatel i další tvůrce československé nové vlny. V roce 1965 vznikl povídkový film Perličky na dně, v němž pětice začínajících režisérů přesvědčivě demonstrovala své autorské kvality. Vedle Jiřího Menzela, Jana Němce, Evalda Schorma, Věry Chytilové a Jaromila Jireše realizoval svou krátkou hrabalovskou povídku – Fádní odpoledne – v roce 1964 i Ivan Passer. Ta však byla do kin uváděna samostatně. Dalším obdobným počinem, jenž se do povídkového filmu nedostal, se stala půlhodinová hrabalovská etuda Sběrné surovosti, již natočil v roce 1965 debutující Juraj Herz. Novopečený režisér, který se spolu se spisovatelem podílel i na scénáři, se pokusil povídku Baron Prášil ze sbírky Perlička na dně pojmout jako nekonvenční, syrově surrealistickou etudu, která humorně morbidními rysy předznamenává Herzovu hororovou tvorbu. Bizarní vyprávění se odehrává ve sběrně starého papíru, jejímž agresivním, unikavým středobodem se stává svérázný výkupčí Hanťa. Užvaněný muž je svědkem i hybatelem řady humorných, trapných i jímavých příhod. Hlučný pábitel navíc svými výmysly trápí šéfa sběrny, zjemnělého pana Bohouška, a neváhá se pustit ani do likvidace nepotřebných soch z nedalekého kostela. Hanťovy výstřednosti nejdou naštěstí tak daleko, aby se starým papírem slisoval i malého rošťáka Pepíčka… V duchu postulátů československé nové vlny obsadil Juraj Herz do hlavních rolí svého filmu neherce. V autenticky působícím časoprostoru excelují Václav Halama jako Hanťa a František Ketzek coby soudruh vedoucí. Hrabalovský hrdina se znovu objevil ve filmu coby protagonista nostalgické tragikomedie režisérky Věry Caisové Příliš hlučná samota (1994). V uhlazeném koprodukčním snímku si ho zahrál populární francouzský herec Philippe Noiret.
