Anotace
Jedním z nejoceňovanějších titulů československé kinematografie zůstává psychologické drama režisérů Jána Kadára a Elmara Klose z roku 1965. Adaptace povídky Ladislava Grosmana Past získala Oscara 1966 za nejlepší neanglicky mluvený film. Tehdy sedmačtyřicetiletý rodák z Budapešti Kadár a pětapadesátiletý Klos se poprvé sešli už v roce 1952 při realizaci ideologicky zabarveného dramatu Únos. Do společné filmografie přidali i hudební film Hudba z Marsu (1955), civilní drama Tam na konečné (1957) a moderní pohádku Tři přání (1958). Válečné drama Smrt si říká Engelchen (1963) a soudní drama Obžalovaný (1964) už souzněly s aktivitami československé nové vlny. Tematicky se příběh zasazený do roku 1942 řadí mezi snímky vracející se k válečné minulosti. Odehrává se v zapadlém městečku na východním Slovensku, na které těžce dolehnou norimberské zákony přijaté fašistickou vládou. Místní Židé putují do vyhlazovacích táborů a jejich majetek je arizován. Na nátlak hamižné manželky a díky švagrově protekci se tak dobrácký truhlář Tono Brtko stává majitelem galanterního krámku vdovy Lautmannové. Nenajde však odvahu k tomu, aby stařičké, zmatené židovské dámě řekl pravdu… Bravurně vystavěné komorní drama je strhující podívanou díky hereckým výkonům Jozefa Kronera a Idy Kamińské, kteří získali Zvláštní ocenění na MFF v Cannes 1965, kam byl film vybrán do hlavní soutěže. Tehdy šestašedesátiletá polská herečka byla rovněž nominována na Zlatý glóbus. S Jánem Kadárem se židovská herečka znovu setkala v roce 1970 při natáčení filmu Anděl Levine.
