Anotace
Pražské divadlo Semafor představovalo v roce 1964 takovou jistotu, že se Barrandovu vyplatilo investovat do nákladného muzikálu, volně inspirovaného divadelní hrou, která měla v roce 1958 premiéru v Divadle Na zábradlí. Napsali ji Jiří Suchý a Ivan Vyskočil (premiéru v samotném Semaforu měly „Klarinety“ až v roce 1980). Písničky, které ve filmu zazní, jsou ovšem novějšího data a představují reprezentativní průřez semaforskými hity z dílny textaře Suchého a skladatele Jiřího Šlitra, aranžovanými ovšem pro velký orchestr. Písňová a taneční čísla jsou spojena jednoduchým protiválečným příběhem o vojenské posádce, jíž se zbraně záhadně promění v hudební nástroje. Zatímco zaskočené vedení armády se snaží zapeklitou situaci vyřešit a uchyluje se i k podlým intrikám, vojáci se zvesela pustí do nacvičování velké hudební estrády, kterou se rozhodne v přímém přenosu odvysílat televize. Do kasáren tak přijíždí televizní štáb vedený krásnou režisérkou Terezou (Jana Brejchová). Ve filmu, který se otevřeně hlásí k hudebním show hollywoodského typu, vystupuje množství dobových hudebních a hereckých celebrit. Některé hrají víceméně samy sebe (Karel Gott, Hana Hegerová), jiné vystupují v rolích vojáků (např. Suchý se Šlirem či Waldemar Matuška). Scénář k filmu napsal Suchý s Jánem Roháčem, který se spolu s Vladimírem Svitáčkem ujal režie. Ve filmu nevystupují jen herci, zpěváci a hudebníci ze Semaforu (např. Gott, Eva Pilarová, Matuška…), ale i dívčí pěvecký sbor, v němž se mihne řada tehdy začínajících mladých hereček a zpěvaček (např. z Divadla Paravan nebo Laterny magiky). Velkoryse pojatá taneční čísla zajistil baletní soubor Hudebního divadla v Karlíně a taneční soubor music hallu Alhambra. Komplexnost obsazení doplňují i populární herci – Vlastimil Brodský či Martin Růžek. V roličce vojína-dezertéra Schulzeho, který celou situaci zaviní, se objevuje tehdy ještě nepříliš známý Jiří Menzel.
Číst dále
