Program

02/2016 (Změnit)
  • 5. týden
  • Po 01/02

    Nápadník

    Režie → Pierre Étaix
    Původní název → Le Soupirant
    Francie 1962 / CZT / 78 min. / 35mm
    Hrají → Pierre Étaix, France Arnellová, Claude Massot

    + krátký film
    Rozchod / 1961 / 12 min.

    Mladý, vědecky založený muž, žije osaměle, vzdálen světu a hluku. Ženy jsou pro něho zcela neznámým pojmem. Teprve když mu otec jednoho dne objasní výhody manželství, přehodnotí mladík radikálně své životní priority. Film se v roce 1962 podělil s dílem Nesmrtelná Alaina Robbe-Grilleta o Cenu Louise Delluka a v příštím roce si odvezl další vavříny z MFF v Moskvě.


    Jules a Jim

    Režie → Franҫois Truffaut
    Původní název → Jules et Jim
    Francie 1961 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Jeanne Moreauová, Oskar Werner, Henri Serre, Marie Duboisová, Jean-Louis Richard

    + krátký film
    Antonín Pech / Český Yachtklub na Sázavě / Rakousko-Uhersko 1912 / 6 min. / 35mm

    Přátelství, román, krása, Francie a Německo, černá a bílá, láska a smrt, jedna žena a dva muži... kteří se zamilovali do úsměvu sochy. Film-mýtus, který s riskantní opravdovostí proudí z jednoho citu do druhého, ale nejvíc se točí kolem stručného poučení, které jeho autor, François Truffaut, zakusil mnohokrát velmi citelně na vlastní kůži: „Dvojice... to není v lásce žádné řešení. Ale jiná řešení nejsou.“

    Jean Renoir píše z Hollywoodu 8. února 1962:
    „Chtěl bych Vám říci, že Jules a Jim je pro mne nejpřesnější výraz soudobé francouzské společnosti, jaký jsem na plátně viděl. Tím, že jste ho přesadil do roku 1914, dodal jste obrazu ještě přesnější zabarvení, protože způsob soudobého myšlení a chování se zrodil spolu s automobilem, jehož význam ještě stupňuje třpytivá karoserie. Podezření z nemorálnosti, které zjevně jalo některé mé kolegy, je pro mne nepochopitelné. Nemůže být nemorální konstatovat sled věcí, jako, že po dešti je vlhko a že oheň pálí. Za pár let přejdeme z této civilizace v jinou. Ten skok je pozoruhodnější než skok našich předků ze středověku do renesance. Pro rytíře od kulatého stolu byla milostná dobrodružství povyražením, pro romantiky záminkou, aby mohli propuknout v pláč. Pro postavy Julese a Jima je to ještě cosi jiného a Váš film nám dává pochopit, co by to mohlo být. Pro nás muže je moc důležité vědět, na čem s ženami jsme, a pro ženy, na čem jsou s muži. Pomáháte rozehnat mlhu, která obklopuje jádro téhle otázky. Z tohoto a z některých dalších důvodů Vám z celého srdce děkuji. Jean Renoir.“

  • Út 02/02

    Očima vzpomínek

    Režie → Jean Delannoy
    Původní název → Aux yeux du souvenir
    Francie 1948 / CZT / 103 min. / 35mm
    Hrají → Jean Marais, Michèle Morganová, Jean Chevrier
    Cyklus → Star!

    Letuška Claire se po třech letech setká s mužem, který ji tehdy opustil. Odolává jeho naléhání a nechce se nechat pilotovat do víru někdejší vášně. Milý vedlejší produkt renomovaného autorského tria Neveux – Jeanson – Delannoy; nic víc a nic míň než dobře natočený milostný románek, který divákům dovolí prožít půldruhé hodiny s dobovými idoly Jeanem Maraisem a Michèle Morganovou.

  • St 03/02

    Japonsko a meč

    Režie → James Alexander Ross
    Původní název → Japan and Sword
    USA 1963 / CZV / 71 min. / 35mm

    Film Japonsko a meč je sestaven z autentických snímků japonských, amerických, anglických i jiných kameramanů. Zachycuje čtyři desetiletí japonské expanze od rusko-japonské války a pádu Port Arthuru až po bezpodmínečnou kapitulaci Japonska v létě 1945. V úvodu jsou ukázány cenné záběry z pověstné námořní bitvy u Cušimy, při níž bylo ruské loďstvo rozbito japonským, a z obléhání i pádu pevnosti Port Arthur. Podstatná část filmu je věnována druhé světové válce, válce v Tichomoří; nálet japonských letadel na Port Harbor a potopení amerického loďstva, gigantickou japonskou ofenzivu, která vyvrcholila v roce 1942 pádem Singapuru, námořní pevnosti, pokládané za nedobytnou, obsazení Indočíny, Barmy, vylodění v Indonésii a útok na Indii. Další snímky pak ukazují spojeneckou protiofenzivu, jejich postupné dobývání japonských pozic, svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki a bezpodmínečnou kapitulaci Japonska v srpnu 1945. Mnoho dosud neznámých snímků má historickou hodnotu.


    Konkurs + Odcházím

    Režie → Miloš Forman
    Původní název → Taking Off
    ČSR, USA 1963, 1971 / CZT / celkem 130 min. / 35mm / uvádí Michal Bregant
    Hrají → Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Věra Křesadlová, Ladislav Jakim (Konkurs), Buck Henry, Lynn Carlinová (Odcházím)
    Cyklus → For Man For All

    Film Odcházím realizoval Miloš Forman už v Americe, vždy ho ale s nadsázkou označoval za „můj poslední český film“. Proč, to ukáže projekce tohoto snímku spolu s režisérovým – i fakticky – prvním českým filmem: Konkurs.
    U příležitosti francouzského uvedení Konkursu uveřejnily Cahiers du cinéma v lednu 1969 text bývalého šéfredaktora listu Jacquese Rivetta: „Podnětem pro středně dlouhý film byly pěvecké zkoušky několika zpěváků, víceméně amatérů. Tento esej, opus jedna formanovského díla, je možná jeho klíčem: Formanova genialita, v neustálé labilní rovnováze mezi intrikou a náhodou, záměrem a reportáží, režií a nezasahováním, si už začíná hrát s divákovými předsudky na kočku a na myš: jako u Lubitsche (ale víc v rovině dělání než vyprávění) mění každá sekvence již hotový soud. Čili soutěž otevřená – díky Milošově intervenci – i pro lest voyeurovu.“

  • Čt 04/02

    Dívka za Západu

    Režie → Elliot Silverstein
    Původní název → Cat Ballou
    USA 1965 / CZT / 93 min. / 35mm
    Hrají → Jane Fondová, Lee Marvin, Michael Callan, Nat King Cole, Stubby Kaye

    Westernová komedie Dívka ze Západu nabývá svou parodistickou polohou určité výjimečnosti, neboť takové stylizované pojetí se v americkém westernovém žánru objevuje poměrně zřídka. Hrdinkou je mladá žena Cat Ballou, jedna z legend Divokého západu, která se koncem devatenáctého století stala ve Wyomingu vůdkyní bandy desperádů. Prostřednictvím písní, jež líčí osud Cat Ballou, provázejí diváka dějem filmu známí američtí zpěváci Nat King Cole a Stubby Kaye. Hlavni mužskou roli Kirk Douglas odmítl, nahradil ho Lee Marvin a za její ztvárnění získal Oscara.


    Dobře placená procházka (1966)

    Režie → Miloš Forman – Ján Roháč
    ČSR 1966 / 74 min. / 35mm
    Hrají → Hana Hegerová, Eva Pilarová, Jiří Šlitr, Jiří Suchý, René Gabzdyl, Jaromír Mayer
    Cyklus → For Man For All

    + středometrážní film
    Miloš Forman / Kdyby ty muziky nebyly / ČSR 1963 / 33 min. / 35mm

    Mimořádný ohlas jazzové buffo opery vzniklé v divadle Semafor vedl po roce k tomuto televiznímu přepisu. Vanilka a Uli se rozvádějí. Advokát jim vysvětluje, jak je rozvod jednoduchý a vlastně i skvělý. Zároveň Vanilce dělá milostné návrhy. Nečekaně přináší listonoš telegram z Liverpoolu, že Vanilčina bohatá teta zemřela a odkázala jí milion liber pod podmínkou, že bude mít Vanilka dítě. Listonoš s advokátem opouštějí dvojici, která začíná řešit, zda spory a hádky stojí za ztrátu takového jmění. Uléhají na společné lože a uvědomují si, že k rozvodu nesmí dojít. Uli utíká zastavit advokáta, ale ten se poté, co Uli opustil byt, vrací oknem k osamocené Vanilce. Přesvědčuje ji o svých kvalitách a svádí ji. Vanilka jej odbývá, zamyká se před ním v koupelně a vysvětluje mu, že se o milion s nikým dělit nehodlá...

  • Pá 05/02

    Animace na sněhu

    / 120 min. / 35mm / od 3 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých animovaných filmů / workshop stop-motion animace

    Sněhulákův sen / r. Zdeněk Rozkopal / ČSR 1986
    Dvě klubíčka / r. Hermína Týrlová / ČSR 1962
    Dva mrazíci / r. Jiří Trnka / ČSR 1954
    Povětrnostní domeček / ČSR 1945

    Některé filmy si lze jen stěží užít jindy než v zimě. A že to neplatí jen pro Tři oříšky pro Popelku, se přesvědčí diváci první únorové projekce Ponrepa dětem. Kromě několika zasněžených filmů se mohou dětští návštěvníci i jejich rodiče těšit na tvorbu vlastní krátké animace, kde po vzoru Hermíny Týrlové nahradíme sníh úplně jiným a určitě méně studeným materiálem.


    Hoří, má panenko

    Režie → Miloš Forman
    ČSR 1967 / 72 min. / 35mm
    Hrají → Jan Vostrčil, Josef Šebánek, Milada Ježková, Josef Kolb
    Cyklus → For Man For All

    Nepřekonané „opus magnum“ Miloše Formana.
    „Obsah Formanova filmu se dá shrnout do jediné věty: co se přihodilo, když hasiči v jednom malém městě pořádali bál. (...) Do třetice tedy lidová zábava (stejně jako v Černém Petrovi a Láskách jedné plavovlásky), tentokrát jako hlavní téma filmu. Forman se dokáže pohybovat ve stále stejném prostředí a hrát si dokonce se stejnými nápady, a přesto nacházet vždy nové pojetí, nový smysl. Dosud nikdy však nedosáhl takové míry zevšeobecnění, nikdy předtím neodhalila jeho komika tak nepokrytě své dravé ledví jako v tomto případě: kdy nikdo není hrdinou, kdy všichni jsou pouhými aktéry kolektivní frašky, o jejímž pravém smyslu se však jen málokdo mohl klamat: (...) terčem, na který se zde mířilo, byla sama povaha národa.“
    Jan Žalman

  • So 06/02

    Věčný nepřítel

    Režie → Julien Duvivier
    Původní název → Untel père et fils
    Francie 1940 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Louis Jouvet, Michèle Morganová, Raimu, Fernand Ledoux
    Cyklus → Star!

    Kronika francouzské rodiny v letech 1871 až 1939 na pozadí tří válek s Německem. Film režisér zachránil útěkem do Portugalska a odtud do USA, kde měl v dubnu 1943 premiéru pod názvem Srdce národa. Francouzská premiéra se mohla uskutečnit až v říjnu 1945.


    Střílejte na pianistu

    Režie → Franҫois Truffaut
    Původní název → Tirez sur le pianiste
    Francie 1960 / CZT / 72 min. / 35mm
    Hrají → Charles Aznavour, Marie Duboisová, Nicole Bergerová, Michéle Mercierová, Albert Rémy

    + krátký film
    Francouzské Alpy / 6 min. / 35mm

    „Co mne na Raoulu Coutardovi nadchlo, byla originalita jeho obrazů. A také jeho neobvykle jadrný slovník; všechny návštěvníky na place Coutard svou neotesaností vyžene, a co teprve návštěvnice! Vůbec neví, co je to devótnost a mluví s každým stejně, ať už je to producent, technik nebo hvězdná herečka.“ Franҫois Truffaut

    Truffaut si přál, aby se jeho druhý celovečerní film podobal co nejméně prvnímu – chtěl se za každou cenu vyhnout „zaškatulkování“. Tak se stalo, že budoucí zapřisáhlý zastánce klasického vyprávění vytvořil ke všeobecnému překvapení „experimentální“ film (přinejmenším, co se týče úsečného vyprávění), doceněný, jak už to u děl tohoto druhu bývá, teprve po letech. Psychologicko-poetické drama o nesmělém pianistovi, jeho milostných tragédiích a fatálních kontaktech s podsvětím, vychází z tzv. černé série (autorem předlohy byl David Goodis), ale jsou tu roztroušeny i prvky komedie a hudebního filmu. Ústřední postavu smutného hrdiny výborně ztvárnil Charles Aznavour.

  • Ne 07/02

    Jen když jsme zdrávi

    Režie → Pierre Étaix
    Původní název → Tant qu’on a la santé
    Francie 1965 / CZT / 72 min. / 35mm
    Hrají → Pierre Étaix, Sabine Sunová, Vera Valmontová

    + krátký film
    Šťastné výročí / 1961 / 11 min.

    Pierre s kyticí v ruce prochází hřbitovem, obklopeným moderními mrakodrapy. Celým městem otřásá hřmot pneumatických kladiv, piják nedokáže přiložit naplněnou sklenku ke rtům, sklenky v příborníku se rozezvučí jako zvonková hra. Na ulici se zaparkovaný vůz v krátkém čase úplně pokryje prachem. Pod jeho nánosem najde automobilista na skle přilepený nápis: Usmívejte se. Když v bytě spadnou kvůli otřesům i noty z notové osnovy, Pierre cítí, že něco není v pořádku. A to je teprve začátek... Doporučujeme zejména vizuální etudu na téma: kterak najít optimální pozici pro sledování filmu v kině.


    Vdaná žena

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → La Femme mariée
    Francie 1964 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Macha Merilová, Philippe Leroy, Roger Leenhardt, hudba: Ludwig van Beethoven

    + krátký film
    Roger Leenhardt / Obrázky z výstavy / Francie 1962 / 10 min. / 35mm

    Jako značná část jiných vdaných žen, rozdělila si hlavní hrdinka své relativní štěstí mezi dva muže, manžela a milence (o muži dítěti nemluvě). Z tohoto života vybírá režisér čtyřiadvacetihodinový, nijak zvlášť dramatický „vzorek“. Vedlejší roli novináře, který žije se vzpomínkami na léta strávená v německém koncentračním táboře, hraje významný dokumentarista Roger Leenhardt (režisér našeho předfilmu). Improvizující metodou cinéma vérité natočeným sekvencím a analyticky distancovaným detailům milostných scén dodává přesná montáž soudržnou celistvost a určitou „střídmou krásu“. V Godardově rané tvorbě je Vdaná žena jedním z nejpřesvědčivějších pokusů o smíření zobrazení moderního života s – v pravém slova smyslu – klasickým smyslem pro kompoziční vyrovnanost. V tomto ohledu je i výběr hudby naprosto logický a přesný.

  • 6. týden
  • Po 08/02

    Vlaky se vracejí

    Režie → Marlen Chucijev
    Původní název → Dva Fjodora
    SSSR 1958 / CZT / 81 min. / 35mm
    Hrají → Vasilij Šukšin, Nikolaj Čursin, Tamara Sjominová

    První filmovou rolí Vasilije Šukšina, který za sebou zanechal hlubokou stopu jak v kinematografii, tak v literatuře, byl voják Fjodor, vracejí se domů z války. A jelikož ho doma nikdo nečeká, ujme se svého jmenovce – malého sirotka, s nímž se setkal už ve vlaku. První samostatný titul Marlena Chucijeva zaujme překvapivou civilností, která vynikne na pozadí jiných děl, jimž se hned po premiéře dostalo kritického uznání. Šukšin byl v roli málomluvného vychovatele natolik přesvědčivý, že si podobnou roli zopakoval ve filmu My dva muži (1962) Jurije Lysenka. Díky svému strhujícímu rytmu ve střihu si zvláštní pozornost v Chucijevově díle zaslouží úvodní sekvence, zachycující vlakové soupravy s demobilizovanými vojáky.


    Ex Machina

    Režie → Alex Garland
    Původní název → Ex Machina
    Velká Británie – USA 2015 / CZT / 108 min. / HD
    Hrají → Alicia Vickanderová, Oscar Isaac, Domhnall Gleeson

    Alfred Brendel potřetí v Ponrepu

    Alfred Brendel, jeden z největších žijících klavíristů, jinak též velký milovník a znalec filmu, nás nepřestává překvapovat. Ne tím, že navštíví Prahu (s Ponrepem už v minulých letech připravil dvě přehlídky filmů své volby), ale tím, že tentokrát si pro svůj večer v Ponrepu vybral současnou britskou sci-fi.

    Alex Garland, autor románu Pláž, ve snímku Ex Machina názorně předvádí, jak to dopadá, když si lidé hrají na Boha. V laboratorním komplexu skrytém v srdci aljašské divočiny tvoří neobvyklý trojúhelník dva muži a dívka-robot. Alex Garland: „Je to film o třech bytostech s výjimečnými mozky, které používají primárně proti sobě.“

  • Út 09/02

    Pastorální symfonie

    Režie → Jean Delannoy
    Původní název → Symphonie pastorale
    Francie 1946 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Pierre Blanchar, Michèle Morganová, Jean Desailly, Line Noroová
    Cyklus → Star!

    Pastorální symfonie je prototypem tzv. cinéma de qualité: akademicky přesná režie, námět z pera nositele Nobelovy ceny André Gida, dva herci nacházející se na zenitu své mezinárodní popularity: Michèle Morganová a Pierre Blanchar. A k tomu zápletka, jaká i „muže z ulice“ může dojmout k slzám (ženu neméně!): o slepé dívce milované pastorem, který se jí kdysi ujal, ale i jeho synem, jehož lásku dívka opětuje. Český předúnorový odborný tisk si sice neodpustil upozornit, že „tu a tam prokoukne francouzská záliba v samoúčelných formálních hříčkách (šikmé záběry)“, ale jinak se vyslovoval převážně uznale. Ani toho nebylo zapotřebí: Pastorální symfonie se u nás stala velkým diváckým hitem podzimu roku 1947.


    Tony Conrad: Completely in the Present

    Režie → Tyler Hubby
    USA 2016 / English Friendly / 102 min. / HD

    Českou premiéru nového dokumentu Tylera Hubbyho představí jeho producent Paul Williams (UK). Film vznikal přes dvacet let a představuje první komplexní portrét radikálního amerického umělce Tonyho Conrada, který se bohužel jeho loňské premiéry v New Yorku nedožil. Tony Conrad (1940–2016), mezioborový umělec patřil mezi největší osobnosti experimentální hudby, filmu, performance a videa druhé poloviny minulého století. Conrad vystudoval matematiku na Harvardu a hudbu v Berkeley, počátkem šedesátých let se v New Yorku setkal s Johnem Cagem, byl ovlivněn hudbou a myšlenkami Karlheinze Stockhausena a setkal se s členy skupiny Fluxus. Hrál na kytaru ve skupině Primitives, z níž vznikla kapela Velvet Underground. S La Monte Youngem, Marian Zazeelou, Johnem Calem a Angusem MacLisem založil skupinu Theatre Of Eternal Music – jeden z mnoha důsledných pokusů o radikální revizi evropské hudby a umění vůbec. Je čelným představitelem amerického strukturálního filmu a jedním z pionýrů ve využití počítačů v umění. Společně s Woodym a Steinou Vasulkovými, Paulem Sharitsem, Hollisem Framptonem a Peterem Weibelem začal v sedmdesátých letech působit na Buffalo University, kde se tito umělci věnovali experimentálnímu filmu, videoartu a umění nových médií.

    Součástí večera je premiéra dokumentu Dominika Žižky z festivalu vs. Interpretation 2016 (ČR, 2016, 25 min.) a performance Pražského improvizačního orchestru.

    Including vs. Interpretation 2016 Festival documentary and PIO
    The Agosto Foundation is pleased to present the Prague premiere of Tyler Hubby’s in-depth look at the work of the late Tony Conrad, the film Completely in the Present (USA 2016, 102 mins.).
    Sometimes referred to as the Bill Murray of the Avant Garde, Tony Conrad (1940–2016) is one the great American artists of our time, yet to the world at large he remains virtually unknown. Since the early 1960s, Conrad’s films and musical compositions have been the stuff of legend.
    The screening will be introduced by the film’s producer Paul Williams. It will take place at the Bio Ponrepo on 9 February, 2017, beginning at 8 PM.
    The evening will also include a screening of the documentary film vs. Interpretation Festival 2016 by Dominik Žižka.
    In addition, there will be with a short performance by Pražský improvizační orchestr.

  • St 10/02

    Laureáti Ceny Andreje Stankoviče 2016

    Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče Samozvanci udělila v roce 2016 Hlavní cenu ex aequo snímku Heleny Všetečkové Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí za to, jak mnohotvárně zachycuje síť vzájemně se proplétajících a zároveň konfliktních myšlenkových fragmentů, jimiž se vyznačuje současná česká společnost, a nesjednoceným, anarchickým stylem vyjadřuje povahu dnešní reality a filmovému eseji Martina Kohouta Česká cesta aneb Proč došlo ke kupónové privatizaci? za to, jak analyticky oživuje dobu, jež byla historickou křižovatkou, na které se rozhodovalo o charakteru společenského i morálního života u nás na dlouhá desetiletí dopředu; dílo je rovněž anamnézou dnes často potlačovaných stránek a nevyužitých možností tehdejší doby. Večer doplní Time Rodent, nový animovaný film dřívějšího laureáta Ceny A. Stankoviče Ondřeje Švadleny.

    Martin Kohout / Česká cesta
    ČR 2015 / 95 min. / HD

    Ondřej Švadlena / Time Rodent
    ČR – Francie 2016 / 15 min. / HD

    Helena Všetečková / Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí
    ČR 2015 / 80 min. / HD

  • Čt 11/02

    Srdce je osamělý lovec

    Režie → Robert Ellis Miller
    Původní název → The Heart is a Lonely Hunter
    1968 USA / CZT / 122 min. / 35mm
    Hrají → Alan Arkin, Sondra Lockeová, Laurinda Barretová

    Realisticky natočené drama vzniklo podle stejnojmenné literární prvotiny známé jižanské spisovatelky Carson McCullersové. Jeho hrdina, mladý hluchoněmý muž, se navzdory své snaze najít rezonující lidskou bytost stále hlouběji propadá do mlčenlivého prostoru osamělosti. Pochmurné vyznění filmu umocňuje působivost jeho výpovědi.


    Dobře placená procházka (2009)

    Režie → Miloš Forman – Petr Forman
    ČSR 2009 / 85 min. / 35mm
    Hrají → Petr Stach, Dagmar Zázvůrková, Petr Píša, Jiří Suchý, Tereza Hálová
    Cyklus → For Man For All

    Jazzová opera Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra patří k nejznámějším titulům v historii divadla Semafor. Rok po jevištní premiéře (15. 6. 1965) se dočkala televizního zpracování v režii Jána Roháče, jenž byl také režisérem představení, a Miloše Formana. V roce 2007 byla znovu uvedena v Národním divadle v režii Miloše Formana a Petra Formana, scénografem představení byl Matěj Forman.

  • Pá 12/02

    Čarodějův učeň

    Režie → Karel Zeman
    ČSR 1977 / 72 min. / 35mm / od 9 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Pozdní dílo klasika české animace Karla Zemana je na rozdíl od jeho nejslavnějších filmů zpracované technikou ploškové animace, a tak se v něm ještě významněji uplatňuje výrazný výtvarný styl. Pohádka s hororovými prvky je variací na tradiční příběh čarodějného mistra a jeho učně, který je na prahu dospělosti fascinován temnými silami, dokud nepozná, že jej mohou zahubit.


    Křik

    Režie → Jaromil Jireš
    ČSR 1963 / 75 min. / 35mm
    Hrají → Josef Abrhám, Eva Límanová

    Český film – ztráty, nálezy a objevy

    „Historie, vztah, naděje a obavy mladé dvojice, zachycené v den, kdy se jí má narodit první dítě, se mění pod Jirešovým režijním dotekem v kaleidoskop milostných scén, krátkých epizod, vizí, vnitřních monologů a dokumentárních útržků – v polyfonně montovanou koláž, které Jireš s jistotou dirigenta dává spádný rytmus a přesnou orchestraci... To, čím na sebe Křik strhl takovou pozornost, nebyl jeho myšlenkový obsah, nýbrž forma. Záměrná roztříštěnost dějové linie, ostré přeryvy a přehazování časového sledu, spojování věcí prostorově vzdálených, inkoherence, zmatek zvyšovaný poetickými vsuvkami představ a snů – to všechno drženo pohromadě krouživým pohybem kolem čekání na příchod nové bytosti... Podobně jako tomu bylo v Chytilové O něčem jiném (v Ponrepu hrajeme 22. února v 17:30), také zde vyvolával pozornost strukturální vývoj, jenomže docílený jakoby opačným způsobem: čeho Chytilová dosáhla nezvyklou kompozicí, bylo u Aškenazyho a Jireše výsledkem stejně nezvyklé dekompozice. S malou nadsázkou lze říci, že Jireš, inspirovaný Aškenazym, rozpoutal na plátně malou lyrickou smršť.“ Jan Žalman


    Lid versus Larry Flynt

    Režie → Miloš Forman
    Původní název → People vs. Larry Flynt
    USA 1996 / CZT / 118 min. / BD
    Hrají → Woody Harrelson, Edward Norton, Courtney Loveová, Vincent Schiavelli, Jan Tříska
    Cyklus → For Man For All

    „Morálka – ta, která odsuzuje – je specifické pomýlení, s nímž nemějme slitování. Je to idiosynkrazie degenerovaných, která natropila nevýslovně mnoho škod. My jiní, my immoralisté, jsme naopak ze široka otevřeli srdce všem způsobům porozumění, pochopení, PŘITAKÁNÍ. Že neříkáme šmahem NE, ale ANO – v tom nacházíme svou čest.“
    Friedrich Nietzsche (1889)

    Kde hledat Miloše Formana? V tomto filmu je to poměrně snadné, poznáme ho v Edwardu Nortonovi, který tu hraje obhájce „neobhajitelného“ titulního hrdiny, šiřitele jednoho nejen erotického, ale bezostyšně vulgárního periodika. Dvacet let po Přeletu nad kukaččím hnízdem se už v Americe za podobné filmy Oscary nedávaly, v té dnešní – po dalších dvaceti letech – by už dost možná ani nemohl vzniknout.

    „Po příchodu do USA jsem byl Amerikou sedmdesátých let fascinován. Mohl jsem nahlížet na všechno ostřeji než rodilí Američané, i když popsat přesně onu epochu je úkolem sociologů. Za sebe vím jen, že tu svobodu, která se v tehdejší Americe zrodila, musíme i dneska umět žít. Jenže co si s ní počít… v puritánské Americe současnosti?“
    Miloš Forman (15. ledna 1997 pro 510. číslo Cahiers du cinéma)

  • So 13/02

    Román podvodníka

    Režie → Sacha Guitry
    Původní název → Le Roman d’un tricheur
    Francie 1936 / CZT / 73 min. / 35mm
    Hrají → Sacha Guitry, Marguerite Moreno, Jacqueline Delubacová, Pauline Cartonová, Pierre Labry
    Cyklus → Star!

    „Dialogy, milostné scény a citové vztahy jsou ve většině filmů neuvěřitelně falešné. Zato u Sachy Guitryho se pravda vynořuje v závěru scény s takovou silou, že to člověka omráčí. V Románu podvodníka si Marguerite Moreno všimne liftboye. Výtah vyjede vzhůru ze záběru, dole čekají lidi, výtah se nevrací. Když se pak vrátí, prohlíží si liftboy krásné nové hodinky, které zrovna dostal. Sacha Guitry je francouzským bratrem Ernsta Lubitsche,“ komentuje uznale Franҫois Truffaut a dodává: „Vidět Guitryho filmy dnes a porovnat je s oficiálními klasickými filmy té doby (tj. třicátých let) je poučná lekce.“

    Malý zlodějíček nesmí za trest povečeřet s rodinou houbový pokrm… jenže díky tomu jako jediný přežije. Na nezákonnosti, jež mu takto v dětství zachránila život, se proto v dospělosti rozhodne založit svou kariéru. Začíná Román podvodníka, film, který nejen Truffaut považoval za Guitryho nejlepší.


    Valmont

    Režie → Miloš Forman
    Původní název → Valmont
    Francie – Velká Británie 1989 / CZT / 137 min. / 35mm
    Hrají → Colin Firth, Annette Beningová, Meg Tillyová, Jeffrey Jones
    Cyklus → For Man For All

    Valmont je zatím nejzdařilejší z řady filmových adaptací románové klasiky z libertinské předrevoluční Francie osmnáctého století (Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti, 1782) o amorální hře dvou sympatických cyniků s láskou hned několika nic zlého netušících obětí. Slavný francouzský režisér Claude Berri (1934–2009), spjatý už s Formanovými osudy pohnutého roku 1968, měl původně produkovat již muzikál Vlasy, projekt byl ale počátkem sedmdesátých let odložen (na základě zamítavé věštby tarotu). „S Paulem Rassamem a jeho firmou AMLF jsme později ve Francii distribuovali Amadea a Ragtime. Když mi pak Miloš Forman řekl, že chce zfilmovat hru Christophera Hamptona Nebezpečné známosti, což může udělat jen ve Francii, bylo mi jasné, že to budu já, kdo bude film produkovat. Hru ale nakonec zfilmoval Stephen Frears a Miloš zpracoval námět po svém. Na Valmontovi jsme – tj. Renn Production – ztratili nějakých 80 milionů franků,“ vzpomíná Berri. Premiéra byla stanovena na 17. listopad 1989 a Forman ve svých pamětech píše, jak moc mu bouřlivé události v rodné zemi pomohly vyrovnat se s komerčním neúspěchem filmu. Ten nicméně měl a má řadu renomovaných zastánců, jako jsou kritik Jean Douchet či režisér Arnaud Desplechin.

  • Ne 14/02

    Chytilová versus Forman

    Režie → Věra Chytilová
    Původní název → Chytilová Versus Forman
    Belgie 1981 / CZT / 84 min. / HD
    Cyklus → For Man For All

    Tentokrát nikoli Lid proti Larry Flyntovi ale Miloš Forman, připravující svůj film Ragtime, proti – jako vždy konfrontačně naladěné – Věře Chytilové, která ho se svým štábem přijela navštívit z druhé strany tehdy ještě spuštěné železné opony. Film vznikl v produkci belgické televize a čeští diváci se s ním před Listopadem seznámit nemohli. Tvorba a morálka: velké téma ve snímku, jehož historická cena s lety jen roste.


    Omlazovací prostředek

    Režie → Howard Hawks
    Původní název → Monkey Business
    USA 1952 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Cary Grant, Ginger Rogersová, Charles Coburn, Marilyn Monroe
    Cyklus → Star!

    Když na jaře roku 1953 Jacques Rivette píše svůj slavný text Génie de Howard Hawks, později přeložený do několika jazyků a dodnes citovaný, nezakládá svou pronikavou analýzu režisérova stylu na některém z jeho uznávaných veleděl, jako jsou Zjizvená tvář nebo Hluboký spánek; vnějším podnětem je mu premiéra rozverné, v závěru dokonce vzorně bláznivé komedie Monkey Business, jejíž užívaný český titul Omlazovací prostředek nás zbavuje nutnosti nastínit děj – v těch dvou slovech je celý obsažen. Rivette: „Víc než kdokoli jiný ví Hawks, že v umění je vždy třeba jít až do konce, třeba i do konců bezectných, neboť ty jsou doménou komedie. Nezalekne se nejpochybnějších peripetií, sotva nám dovolí je vytušit. Místo aby se snažil nízkost publika zklamat, raději v jejím uspokojování překročí míru. Molièrova genialita je téhož řádu, i jeho zuřivá logika nám nechá smích častěji zamrznout v hrdle, než aby nám dovolila se smát. (…)

    Co je vážnější než infantilismus, zpitomění, zvrhlost, degenerace? Je to fascinace, kterou mají pro inteligentního diváka; a film Omlazovací prostředek je příběhem právě takové fascinace. Opice, indiáni, ryby, všechno jen fenomény jedné a té samé posedlosti elementárnem, kde se mísí divoké rytmy. Něžně hloupoučká Marilyn Monroe, žena-monstrum, násilně tvarovaná kostyméry. Nebo skoky Ginger Rogersové, bývalé bakchantky, jejíž namalovanou tvář omlazení jenom deformuje. Vší té ošklivosti nebo podlosti propůjčí mechanická euforie lyrismus, výrazovou hutnost, jež je povýší k abstrakci. A zmocní se jich fascinace, ke vzpomínce na proměnu přidá KRÁSU.“

  • 7. týden
  • Po 15/02

    Velké manévry

    Režie → René Clair
    Původní název → Les Grandes manoeuvres
    Francie 1955 / CZT / 100 min. / 35mm
    Hrají → Michèle Morganová, Gérard Philipe, Yves Robert, Jean Desailly, Brigitte Bardotová
    Cyklus → Star!

    Vybídnutí Heinricha Heineho, podle něhož každý umělec musí napsat svého Fausta, cituje René Clair v předmluvě k Velkým manévrům, a pokračuje: „K tomu by se jistě dalo dodat, že každý autor jistě pomyslil na to, napsat svého Dona Juana. Velké manévry jsou pouze jednou z nesčetných variací, jaké lze udělat na toto téma. K umístění filmového příběhu do doby před první světovou válkou nás nevedla snaha o využití kouzla minulosti. Vybrali jsme si tuto dobu proto, že citové záležitosti tenkrát zaujímaly více místa než dnes. Podle svědectví dobových autorů bylo tolik malých Donů Juanů v salonech i podnájmech, kteří neměli nic jiného na starosti, než přidávat nová jména na seznam svých výbojů, a kteří přitom zapomínali, že se srdcem je divno hrát! Tento název by mohl nést i náš příběh, kdyby již nepatřil jednomu divadelnímu dílu a kdyby se nezdálo, že název Velké manévry je vhodnější pro vykreslení maloměstských mravů v letech, kdy klasickým obrazem svůdce byl mladý jezdecký důstojník.“ Dodejme, že jméno autora „jednoho divadelního díla“ z roku 1665 vynechává Clair s jistotou, že to dobový čtenář přijme jako diskrétní „přihlášku“ čerstvě dokončeného filmu do genealogie molièrovské tradice.


    Ragtime

    Režie → Miloš Forman
    Původní název → Ragtime
    USA 1981 / CZT / 155 min. / BD
    Hrají → James Cagney, Brad Dourif, Donald OʼConnor, Moses Gunn, Elizabeth McGovernová, Norman Mailer
    Cyklus → For Man For All

    Velkofilm ve stylu retro, adaptace stejnojmenné knihy E. L. Doctorowa. Miloš Forman: „Je v ní spousta postav, které Doctorow jen tak lehce načrtnul a hnal se dál. Z románu se dala udělat řada naprosto odlišných filmů a to mě na něm velice lákalo.“ Postava černošského klavíristy Coalhouse Walkera získala ale nakonec nejvíc prostoru. „Ze mě samého se právě stal americký občan a v jistém smyslu jsem se prostřednictvím Walkera sám vciťoval do psychiky Američana, který neústupně bojuje za svá práva, až to hraničí se sebevraždou.“ Pro roli policejního inspektora, který se snaží zabránit nejhoršímu, se Formanovi podařilo získat hereckou legendu prvého řádu: Jamese Cagneyho (1899–1986), jednu z nejcharismatičtějších osobností ze zlaté éry Hollywoodu.

  • Út 16/02

    Před samostatností: český film v Rakousko-Uhersku I.

    Antonín Fencl / Zlaté srdéčko
    Rakousko-Uhersko 1916 / hrají: Antonín Fencl, Antonie Nedošinská, Josef Šváb-Malostranský / 27 min. / 35mm

    Antonín Fencl / Pražští adamité
    Rakousko-Uhersko 1917 / hrají: Josef Vošalík, Terezie Javůrková, Ada Karlovský / 46 min. / 35mm

    Jan Arnold Palouš / Čertisko
    ČSR 1918 / hrají: Milada Haunerová, Josef-Šváb Malostranský / 30 min. / 35mm

    K soustavné produkci hraných filmů dochází v českých zemích opožděně, teprve na počátku desátých let. Tehdy vznikají první filmové společnosti Kinofa, Illusion a ASUM, které nepřečkají vypuknutí světové války. Fundus Kinofy přešel roku 1915 do nové firmy podnikatele Václava Havla Lucernafilm. Pod její hlavičkou debutoval Antonín Fencl (1881–1952), ředitel Švandova divadla a Arény na Smíchově, jako filmový režisér. Dne 20. října roku 1916 mělo v kině Lucerna premiéru barevně virážované a kolorované Zlaté srdéčko, adaptace komedie, kterou pro Švandovo divadlo sepsal Josef Šváb-Malostranský. Tento, jak známo, první český filmový herec si ve Zlatém srdéčku zahrál roli sluhy France, režisér Fencl si vyhradil hlavní úlohu a v roli jeho manželky debutovala na plátně Antonie Nedošinská. Úspěch Zlatého srdéčka a druhé, tentokrát více exteriérové komedie nazvané Pražští adamité vedl Fencla k opuštění Havlovy firmy a k založení vlastní: Pragafilmu; technické vybavení převzal od zaniklého ASUMu. Z Jana A. Palouše (1888–1971), který v ASUMu debutoval v roce 1914 komedií Noční děs, udělal Fencl „vrchního režiséra“ Pragafilmu, netuše, že Paloušova vášeň pro lední hokej, jíž holdoval na profesionální úrovni, nad tou filmovou brzy převáží. Komedie Čertisko měla premiéru už v novém samostatném státě, jehož vznik Palouš pohotově oslavil nedochovaným vlasteneckým pajánem České nebe hned v listopadu 1918.

  • St 17/02

    Dobrý voják Švejk

    Režie → Karel Steklý
    ČSR 1956 / 105 min. / 35mm / 2967 metrů
    Hrají → Rudolf Hrušínský, František Filipovský, Miloš Kopecký, Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Stanislav Neumann, Bohuš Záhorský
    Cyklus → Život kopií

    V televizích často reprízovaná adaptace Osudů dobrého vojáka Švejka jistě není divákům neznámá. Méně známou skutečností však je, že snímek Karla Steklého vzniknul ve dvou odlišných verzích. Barevná filmová surovina, kterou měli českoslovenští filmaři v padesátých letech k dispozici, neumožňovala pořízení zabezpečovacích (duplikačních) materiálů. Barevné filmy proto nezřídka vznikaly ve dvou verzích – na dvojí originální negativ. O spletité distribuční historii obou verzí filmového Švejka i o tom, jak se limity tehdy dostupného barevného materiálu Agfacolor promítly do výrazových prostředků filmu, bude před projekcí mluvit restaurátorka Tereza Frodlová.


    Dvojitý zásah

    Režie → Sheldon Lettich
    Původní název → Double Impact
    1991 USA / CZV / 104 min. / 35mm / vstupné 100 CZK
    Hrají → Jean-Claude Van Damme, Geoffrey Lewis, Alonna Shawová
    Cyklus → Midnight Movies

    „Jeden z nich je násilnický a druhý ne, diváci tak uvidí mé dvě odlišné tváře. Dvojitý zásah má komické elementy, romantiku a milostný příběh. Není tam jen akce a zápasení, ale i tanec,“ říká o svém prvním studiovém akčním snímku Jean-Claude, mistr Evropy v karate a talentovaný baletní adept. Do dvojrole Alexe a Chada zakomponoval svůj životní příběh, začátky barového vyhazovače v Los Angeles i založení studia California Gym. Do cesty se mu postaví, stejně jako v průlomovém Krvavém sportu, Bolo Yeung, držitel deseti po sobě následujících titulů mistra Hong Kongu v kulturistice a dávný přítel Bruce Leeho ze snímků produkce bratří Shawů. Režisér Sheldon Lettich připravuje v současné době druhý díl.

  • Čt 18/02

    Muž na Měsíci

    Režie → Miloš Forman
    Původní název → Man on the Moon
    USA 1999 / CZT / 118 min. / BD
    Hrají → Jim Carey, Danny DeVito, Courtney Loveová, Vincent Schiavelli
    Cyklus → For Man For All

    Loni, u Maren Adeové, se jmenoval Toni Erdmann. Před sedmnácti lety, u Miloše Formana, se jmenoval Tony Clifton. Neomalení narušitelé ustálených pořádků. Mistři převleků. Oba dva napůl bájní hrdinové mají své „občanské“ dvojníky. Ti jsou serióznější… ale ne zase až tak moc. U Maren Adeové to je Winfried Conradi, učitel hudby. U Miloše Formana to je Andy Kaufman, americký televizní bavič, zastánce a pilný provozovatel anti-humoru. Tehdy i dnes: nejvíce osvobozující filmy roku. Miloši a Maren, díky!

  • Pá 19/02

    Animace na malířské paletě

    / 120 min. / 35mm / od 6 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých animovaných filmů / workshop malované animace

    Špatně namalovaná slepice / r. Jiří Brdečka / ČSR 1963
    O zlaté rybce / r. Jiří Trnka / ČSR 1951
    Malování pro kočku / r. Břetislav Pojar / ČSR 1960

    Animovaný film je bytostně spojen s různými výtvarnými technikami. Při výrobě filmů tří mistrů české animace Jiřího Brdečky, Jiřího Trnky a Břetislava Pojara, které jsme zařadili do tohoto pásma, se hlavně kreslilo a malovalo. U malování tentokrát zůstaneme i po projekci při animačním workshopu, neboť se zaměříme na techniku animace malované olejovou barvou na sklo.


    Viděno osmi

    Režie → Forman – Ičikawa – Lelouch – Ozerov – Penn – Pfleghar – Schlesinger – Zetterlingová
    Původní název → Visions of Eight
    USA – SRN 1973 / CZV / 100 min. / 35mm
    Cyklus → For Man For All

    Mnichovské dvacáté letní olympijské hry vešly jako jediné nejen do sportovní, ale i filmové historie. Americkému producentovi filmu Viděno osmi se podařilo poslat na start sestavu režijních přeborníků několika národů. Miloš Forman přispěl snímkem Desetiboj, v němž díky montáži nechal sportovce vystupovat pod taktovkou dirigenta Karla Böhma, mj. za doprovodu Beethovenovy Deváté a bavorského folklóru.

  • So 20/02

    Svůdná kouzelnice

    Režie → Robert Z. Leonard
    Původní název → Circe, the Enchantress
    USA 1924 / CZT / 51 min. / 35mm / živý hudební doprovod
    Hrají → May Murrayová, James Kirkwood, Tom Ricketts
    Cyklus → Star!

    Historka jako z filmu: počátkem padesátých let je v parku na lavičce nalezena starší žena. Ukáže se, že nemajetná bezdomovkyně je Mae Murrayová, kdysi zářivá hvězda Hollywoodu, pobírající v němé éře za své role astronomické částky. Po této medializované epizodě doufá herečka v „comeback“... marně. Někdejší choť gruzínského prince zemře v roce 1965 v domově pro zestárlé herce.
    Divák našeho století zná Mae Murrayovou nejspíš jako „veselou vdovu“ ze stejnojmenné klasiky Ericha von Stroheima z roku 1924. Až do té doby se diva, specializovaná na role mondénních vampů se zálibou v extravagantních kostýmech a odvážných účesech, objevovala skoro výhradně ve filmech režiséra Roberta Z. Leonarda, který se s ní po jejich prvním společném filmu z roku 1916 oženil. Konec jejich spolupráce i vztahu vyznačuje právě snímek Svůdná kouzelnice s typickým dějem o zcyničtělé ženě na scestí, v jádru ale s dobrým srdcem, tedy v poloze, v jaké Mae známe i ze Stroheimova díla. Na nejužívanějších internetových encyklopediích se dočtete, že film Svůdná kouzelnice „je nyní považován za ztracený“. V pražském NFA za ztracený považován není.


    Playtime

    Režie → Jacques Tati
    Původní název → Play Time
    Francie – Itálie 1965/67 / CZT / 118 min. / 35mm
    Hrají → Jacques Tati, Barbara Denneková, Reinhart Kolldehoff, Jack Gauthier

    Brilantní humorně-poetická předtucha moderního světa. Stylisticky nejodvážnější film Jacquese Tatiho v restaurované verzi na 35mm kopii.

    Playtime nemá žádné centrum. Navyklý způsob sledování filmu nám tady není k ničemu. Playtime je film celků, z nichž si detaily musí dělat divák sám ve své hlavě. Ztrácí přitom svou milovanou privilegovanou pozici – proč dává tolik diváků rádo ostatním najevo, že má před filmem „náskok“? Tentokrát má náskok film, a to s převahou. Pokud déle setrváte pohledem u nějakého pána uprostřed, jehož vzezření nebo chování vás zaujalo, nikdy si nemůžete být jisti, že vám v levém horním rohu právě neutíká cosi, z čeho se za okamžik vyklube nádherný optický gag. Který navíc tím, jak koresponduje s čímsi v pravém dolním rohu, vytvoří nový verš vizuální básně. V nejmenších maličkostech je zpravidla nejvíce krásy, ale jak je všechny najít? Oko se stává lovcem. V hledišti sálu festivalu v Cannes, kde slavil Playtime svůj triumfální návrat, se před plátnem neustále objevovaly ruce ukazující do různých stran. „Všiml jsi si toho?“ „A zahlédl jsi tamto?“

  • Ne 21/02

    Dotěrný chlap

    Režie → Édouard Molinaro
    Původní název → L’Emmerdeur
    Francie 1973 / CZV / 79 min. / 35mm
    Hrají → Lino Ventura, Jacques Brel, Nino Castelnuovo, v českém znění: Martin Růžek, Eduard Cupák

    Jeden z mnoha evropských filmů, o jejichž remake se pokusil Hollywood. Ani tak věhlasnému mistrovi, jako byl Billy Wilder, se ale nepodařilo recyklovat (ve filmu Kamaráde, kamaráde, 1981) kouzlo Molinarova možná nejlepšího filmu Dotěrný chlap. Najít dva absolutně protikladné charaktery, obsadit je dvěma stejně kontrastními hereckými typy a bez vydechnutí vyvolávat stále silnější „chemické reakce“, jež výbušná směs slibuje: mnoho filmů se o to snaží, ale málokdy byl výsledek tak perfektní (a tak odzbrojivě smíchotvorný) jako tady. Nájemný vrah a rádoby sebevrah. Totální profík a totální „chudák“. Zarytý, chlapácky drsný Lino Ventura a ztělesněný šanson zmaru Jacques Brel. Čirá radost.


    Doznání

    Režie → Constantinos Costa-Gavras
    Původní název → L’Aveu
    Francie 1969/70 / CZV / 130 min. / 35mm
    Hrají → Yves Montand, Simone Signoretová, Gabriele Ferzetti, László Szabó

    „Kdo nechce mluvit o stalinismu, měl by o fašismu mlčet.“ Jorge Semprún

    Do politicky krajně zjitřené atmosféry západní Evropy roku 1970 vpadl film Costy-Gavrase jako načasovaná bomba. Po pařížské revoltě v květnu 1968 a obdobných událostech v jiných zemích sympatizovala valná část společnosti s krajní levicí a tudíž velice citlivě (a zčásti s nevolí) reagovala na množící se svědectví o zločinech páchaných ve jménu komunismu za železnou oponou. Zvláštní pozornost k sobě poutalo Československo, dva roky po sovětské okupaci a několik měsíců po Palachově upálení. Yves Montand a Simone Signoretová vsadili do projektu nejen svou mezinárodní hvězdnou slávu, ale i pověst dvojice po léta se angažující za komunistické ideály. Po pražském Srpnu bude jejich solidarita platit obětem „reálného socialismu“ a obráncům lidských práv, mj. Chartě 77. Podobný vývoj prodělal scenárista Doznání, španělský spisovatel Jorge Semprún. Předloha Arthura Londona, někdejšího španělského interbrigadisty, poté v řadách francouzského Hnutí odporu, vězně v Mauthausenu a v poválečném Československu až do svého zatčení v lednu 1951 a monstrprocesu v roce 1952 náměstka ministra zahraničí, u nás ještě stačila v roce 1969 vyjít. Zfilmovat ji, jak bylo původně zamýšleno, v koprodukci s Barrandovem, se už ale nepodařilo.

  • 8. týden
  • Po 22/02

    O něčem jiném

    Režie → Věra Chytilová
    ČSR 1963 / 82 min. / 35mm
    Hrají → Eva Bosáková, Věra Uzelacová, Josef Langmiler, Jiří Kodet

    Český film – ztráty, nálezy a objevy

    Dlouhometrážní debut Věry Chytilové je konfrontací osudů dvou žen, z nichž jedna žije pro rodinu a druhá pro výkonnostní sport (gymnastka Eva Bosáková). Obě ženy si stejně jako hrdinka Stropu kladou otázku po smyslu života, ukazuje se však, že ve chvíli, kdy by mohly realizovat svůj sen „o něčem jiném“, se dobrovolně vracejí k dosavadnímu způsobu života, protože začínají tušit, že právě tam je jejich místo. Všeobecné drama věčného zápasu, zápasu o nesmrtelnost uprostřed konečnosti lidských sil.

    „Dva osudy, které se vzájemně prolínají, aniž mají zevně co společného, dva osudy, které oba v určitém okamžiku dospívají ke krizi (k životní krizi). Jeden proto, že obětoval vše, druhý proto, že neobětoval nic. Jde v podstatě o extrovertní a introvertní pozici, nebo chcete-li, altruistický a egocentrický typ. Oba hledající (podvědomě) a po svém realizující svou vlastní představu nebo touhu po nalezení životního smyslu.“ Věra Chytilová


    Velká láska

    Režie → Pierre Étaix
    Původní název → Le Grand amour
    Francie 1968 / CZT / 80 min. / HD
    Hrají → Pierre Étaix, Annie Fratelliniová, Alain Janey

    + krátký film
    Nespavost / 1963 / 16 min. / 35mm

    Pierre Étaix a jeho strastiplné hledání velké lásky uprostřed normované všednosti i ve snu. Režisérův možná nejzdařilejší film plný skvostných surreálných nápadů. K vrcholům patří invenčně i výtvarně velkoryse pojatá snová sekvence s mobilními postelemi v čilém dopravním ruchu.

  • Út 23/02

    Červencový déšť

    Režie → Marlen Chucijev
    Původní název → Ijulskij dožď
    SSSR 1967 / CZT / 101 min. / 35mm
    Hrají → Jevgenija Uralova, Alexandr Beljavskij, Jevgenija Kozyreva, Jurij Vizbor

    Nejznámějším Chucijevovým filmem je sice Iljičova brána, uváděná v kinech pod názvem Je mi dvacet let (1962/64), za umělecky nejvyzrálejší je však mnohými považován Červencový déšť. Vypráví příběh o odumírání lásky, přestože začíná vlastně velmi nadějně. Moskvanku Lenu zastihne na ulici déšť. Neznámý muž jí půjčí bundu a ona mu dá číslo telefonu, aby se domluvili, jak bundu vrátí. Lena žije s Voloďou, budoucím vědeckým pracovníkem. Intelektuálské prostředí úspěšných mladých lidí jí není vzdálené, ale časem si uvědomí, jakou roli v něm sehrává též prospěchářství a bezohledná cesta za kariérou. Chucijev je dalek okázalého moralizování. Pracuje s náznakem v obraze i zvuku a klade důraz na atmosféru, z které je cítit jistá nostalgie za mizejícím údobím, v níž lze spatřovat chruščovovské „tání“, umrtvené brežněvovskými „mrazíky“. Téměř symbolickou postavou je zde Alik, muž s kytarou, v podání Jurije Vizbora, jednoho z čelných osobností fenoménu autorské písně, který mimo jiné rozvíjel nám dobře známý Bulat Okudžava nebo později Vladimir Vysockij. Úvodní tóny filmu však budou překvapivě patřit Bizetově Carmen, jejíž tóny dají procházce hrdinky po sovětské metropoli druhé poloviny šedesátých let zcela neopakovatelnou příchuť.


    De Potentia Dei

    Režie → Ondřej Vavrečka
    ČR 2016 / 66 min. / HD
    Hrají → Artavazd Pelešjan, Karel Floss, Martin Čihák

    MFDF Jihlava 2016: cena za nejlepší český experimentální film.
    Zdůvodnění poroty: „Inteligentní a jásavý film, který chytře ponouká diváka k přemýšlení o umělecké tvorbě, politických a společenských problémech a o vlastním filmovém prožitku. Radostné a provokativní dílo utkané ze série vzájemně nesourodých scén a dadaistických momentů."

    Ondřej Vavrečka (nar. 1980) nemá v generaci dnešních třicátníků v českém filmovém umění sobě rovného, a uvádění jeho nových děl v kině Národního filmového archivu je proto obligatorní. Po třech dlouhometrážních filmech Počátek a lev (2009), Ultimum refugium (2011) a Mezi námi (2014) následuje nyní De Potentia Dei. Snímek byl natočen na 16mm materiál v Rusku, Polsku, USA, ale i Slezsku či Brně.

    „Film pracuje na základě vnitřních a vnějších tvarových a významových podobností, zámlk, kroužení, narážek. Spíše než řečí je obrazem, něčím před řečí stojícím, neusilujícím o rozumění, souznění, předání informace a emoce. Tento film tu je jen a pouze k jevení.“
    Ondřej Vavrečka

  • St 24/02

    Benjamin

    Režie → Michel Deville
    Původní název → Benjamin ou Les mémoires d’un puceau
    Francie 1967 / CZT / 96 min. / 35mm
    Hrají → Michèle Morganová, Catherine Deneuveová, Pierre Clémenti, Michel Piccoli
    Cyklus → Star!

    Když Robert Bresson ve filmu Něžná nechal svou hrdinku navštívit kino, v němž právě běžel Benjamin, nebyla to nutně pocta Michelu Devilleovi. Spíš se zdá, že Bresson tím chtěl demonstrovat propast dělící tuto inteligentní a v nejlepším slova smyslu artificielní podívanou od oné jediné „pravé“, od všeho třpytu a lesku oproštěné kinematografie, kterou sám usilovně prosazoval. (Mimochodem se stejným kameramanem, jenž natočil také Benjamina, Ghislainem Cloquetem.) Možnými námitkami Nejvyššího Puristy si ale protentokrát nenechme zkalit potěšení z frivolní, ale zdaleka ne prvoplánové komedie o pedagogicky obezřetném zasvěcování panice do tajů lásky duševní… i té druhé. Lze si sotva představit povolanějšího učitele než zkušenou a dosud půvabnou hraběnku de Valandry v podání Michèle Morganové a ušlechtile zvrhlého Michela Piccoliho, ale ani nevinnějšího a udivenějšího žáka, než byl Pierre Clémenti, jinak známý i jako režisér experimentálních snímků a pozdější představitel temných hrdinů ve filmech Buñuela, Pasoliniho a Bertolucciho. A pak tu ještě zbývá Catherine Deneuveová a její volba mezi dvěma muži, mezi libertinskou zralostí a bezelstnou čistotou – volba, kterou řeší… jako žena.

  • Čt 25/02

    Toni Erdmann

    Režie → Maren Adeová
    Původní název → Toni Erdmann
    Německo – Rakousko 2016 / CZT / 162 min. / BRD
    Hrají → Peter Simonischek, Sandra Hüllerová, Vlad Ivanov

    Doch Schönres find ՚ich nichts,
    wie lang ich wähle
    Als in der schönen Form
    die schöne Seele.
    Friedrich Schiller (1804)

    Ines, pracující u mezinárodní poradensko-podnikatelské firmy v Rumunsku, se musí vyrovnat s nečekanou návštěvou: její otec vážil cestu až z rodného Německa, aby jí přijel položit obscénní otázku, zda-li je opravdu šťastná. Záhy se objeví další nevítaný host, jehož příjmení uzemňuje, zatímco křestní jméno Toni odkazuje k travestiím jednoho Formanova Měsíčňana (v Ponrepu 18. února v 20.00).

    Toni Erdmann je víc než jen událost filmové sezony 2016, snímek Maren Adeové by mohl sloužit jako vzor vzácně samozřejmého ovládnutí mizanscény (jádra toho, co rozumíme pod pojmem režie), kdy v pozadí necítíme překombinovanou technokratickou inteligenci jistých průbojných a hollywoodských smart-režisérů, ale duši otevřenou všemu, co v mátožném světě simulaker 21. století ještě zbylo z živé skutečnosti. Z pravdy, jak ji (spolu s krásou) kdysi hlásali němečtí idealističtí estetikové coby jednu z nezbytných podmínek pro vznik skutečného umění, v našem případě archaické, zemitě-humanistické pravdy, jaká je s to vtrhnout díky umění do našich životů jako ta velká nepojmenovatelná chlupatá věc z poslední třetiny filmu Maren Adeové… k naší zděšené radosti. Ne, takové navštívení jsme v kinematografii už dlouho nezažili.


    2016 / nejlepší filmy roku / Cahiers du cinéma, č. 728, prosinec 2016
    1. Maren Adeová / Toni Erdmann
    2. Paul Verhoeven / Elle
    3. N. Winding Refn / Neon Demon
    4. K. Mendonҫa Filho / Aquarius
    5. Bruno Dumont / Líná zátoka

  • Pá 26/02

    Kočičí princ

    Režie → Ota Koval
    ČSR – NDR 1978 / 79 min. / 35mm / od 6 let
    Hrají → Žaneta Fuchsová, Pavel Hachle, Winfried Glatzeder, Tereza Brodská
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Správce zámku jménem Král se stěhuje na nové působiště. Fantazie jeho kočkofilních dětí, Radka a pětileté Terezky, mění krajinu, kterou projíždějí, v pohádkovou zemi a když nákladní auto uvázne ve sněhové závěji, přijede kouzelný dědeček na saních tažených koňmi a odveze je do zámku, kde se setkají s tajemným černým jezdcem na černém koni...


    Eva Koťátková – Justiční vražda Jakoba Mohra

    Režie → Eva Koťátková, Tomáš Luňák
    ČR 2016 / English Subtitles / 63 min. / HD / vstup volný

    --- Please scroll down for English ---

    Justiční vražda Jakoba Mohra
    Film Evy Koťátkové
    promítání filmu 
    + diskuze s Evou Koťátkovou a režisérem Tomášem Luňákem moderovaná filmovou teoretičkou Sylvou Polákovou 

    Justiční vražda Jakoba Mohra (CZ, 2016, česky s anglickými titulky, 63 min)
    představuje divákovi případ psychiatrického pacienta a tvůrce Jakoba Mohra, který trpěl utkvělou představou, že veškeré jeho jednání řídí jeho ošetřující lékař za pomocí zvláštního stroje. Ten Mohr zobrazoval na řadě svých kreseb v podobě dřevěné krabičky, z níž vycházejí paprsky či vlny, které procházejí Mohrovým tělem a získávají tak nad ním kontrolu. Kresba Justizmord (Justiční vražda) z let 1909 - 1910 je obrazem hromadné scény soudního procesu, snímané z několika navzájem se popírajících perspektiv, které ukazují Mohra v roli obžalovaného i ovládané oběti, lékaře jako odposlouchávače či manipulátora,  ovlivňující stroj i instituci soudu, ve které Mohr identifikuje řadu přestrojených pacientů a lékařů, kteří podporují Mohrovu teorii monstrózního spiknutí proti jeho osobě. Kresba se stává dějištěm pro inscenované zasedání či neobvyklou konferenci, v níž je Mohr prezentován jako tvůrce, pacient i zločinec a v rámci níž si nejenom Mohrovy vize, ale i motivy a postavy jiných tvůrců art brut nárokují své právo na existenci. Zatímco Mohr nám podává zprávu o detailech soudního procesu, který se odehrává v jeho hlavě, do jeho vize vstupují zvenčí fragmenty jeho chorobopisu, záznamy o jeho trestných činech i rozbor kresby z hlediska jejích výtvarných kvalit.

    Hrají
    Jakob Mohr: Jan Lepšík
    Lékař: Jiří Fadrhonc
    Soudce: Richard Němec
    Žalobce: Kryštof Bartoš
    Matka: Marta Vítů
    Ředitel Prinzhornovy sbírky Thomas Röske: Thomas Röske
    Patentový úřad: Marie Fröhlichová
    Studentka: Anna Peřinová
    Dvouhlavý zapisovatel: Dominik Migač a Marie Švestková
    Hlava s nohama Karla Brendela: Hana Polanská Turečková
    a další herci, fiktivní postavy i pacienti a zaměstnanci Psychiatrické nemocnice Bohnice

    Námět, scénář, režie: Eva Koťátková
    Producent: Are | are-events.org, Zuzana Blochová
    Režie filmu: Tomáš Luňák
    Hlavní kamera: Aleš Hart
    Střih: Anna Johnson Ryndová
    Záznam a mix zvuku: Adam Levý
    Scéna a kostýmy: Eva Koťátková, Tereza Černá, Jaro Dufek, Radka Josková, Jiří Merčák, Marie Vařeková
    Hudba: Aid Kid
    Produkce představení: Marie a Radka Vařekovy
    Produkce filmu: Martina Knoblochová

    Film a představení vznikly ve spolupráci a produkci Are | are-events.org za finanční podpory
    Česko-německého fondu budoucnosti, Státního fondu kultury, MK ČR, MHPM a
    PLATO – platformy (pro současné umění) Ostrava / Galerie města Ostravy a zájmové sdružení právnických osob Trojhalí Karolina.

    --- English ---

    The Judicial Murder of Jakob Mohr
    A Film by Eva Koťátková
    Film screening
    + discussion with artist Eva Koťátková and film director Tomáš Luňák moderated by film theorist Sylva Poláková. The discussion will be held in Czech.
    Ponrepo Cinema
    Sunday 11 December, 8 pm
    Free admission

    The Judicial Murder of Jakob Mohr (CZ, 2016, Czech with English subtitles, 63 min)
    recounts the story of the psychiatric patient and artist Jakob Mohr, who was convinced that his actions were being controlled by his doctor with the aid of a mysterious machine. Mohr depicted this machine in many of his drawings as a wooden box that transmitted beams or waves that passed through his body and took control of him. The drawing Justizmord (Judicial Murder) from 1909–1910 is of a trial depicted from self-contradictory perspectives. The victimised Mohr appears in the role of the accused and his doctor is shown to be an eavesdropper and manipulator influencing the machine and the institution of the court. Mohr identifies many disguised patients and doctors who support his theory of the monstrous conspiracy against him. The drawing becomes the scene for a staged session of the court where Mohr is presented as artist, patient and criminal and in which not only his visions but also other motifs and figures associated with art brut lay claim to their own right to exist. Mohr offers us a report on the details of the legal trial that takes place in his head and into which fragments appear from the outside world of his medical records, criminal records, and an analysis of his drawing from the point of view of its aesthetic qualities.

    Cast
    Jan Lepšík (as Jakob Mohr)
    Jiří Fadrhonc (as the Doctor)
    Richard Němec (as the Judge)
    Kryštof Bartoš (as the Prosecutor)
    Marta Vítů (as Mohr’s Mother)
    Thomas Röske (as Thomas Röske, Director of the Prinzhorn Collection)
    Marie Fröhlichová (as the Patent Office)
    Anna Peřinová (as the Student)
    Dominik Migač and Marie Švestková (as the Two-Headed Stenographer)
    Hana Polanská Turečková (as Karl Brendel’s Head with Legs)
    with other actors, dancers, fictional characters, patients and staff of Bohnice Psychiatric Hospital

    Created, Written and Directed by Eva Koťátková
    Produced by Are | are-events.org, Zuzana Blochová
    Film Directed by Tomáš Luňák
    Director of Photography: Aleš Hart
    Editor: Anna Johnson Ryndová
    Sound Mixer: Adam Levý
    Stage and Costume Design: Eva Koťátková, Tereza Černá, Jaro Dufek, Radka Josková, Jiří Merčák, Marie Vařeková
    Music: Aid Kid
    Performance Coordination: Marie Vařeková, Radka Vařeková
    Film Production Manager: Martina Knoblochová

    The film and performance were created and produced in collaboration with Are | are-events.org and supported by the Czech-German Fund for the Future, the City of Prague, the Ministry of Culture of the Czech Republic and its Culture Fund, and PLATO – platform (for contemporary art) Ostrava / City Gallery Ostrava and Trojhalí Karolina, association of legal entities.

  • So 27/02

    Chaplin, rok třetí II.

    První tři roky Chaplinovy filmové dráhy dokáže každý zájemce o jeho tvorbu snadno rozlišit, jsou vyznačeny jmény Keystone, Essanay a Mutual. Přechod od jedné společnosti k další znamenal pokaždé citelný předěl, nemluvě samozřejmě o prudce narůstajícím honoráři tohoto brzy nejlépe placeného herce světa. Odchod od firmy Macka Senneta k Essanay znamenal pro Chaplina závazek natočit méně filmů, ale za mnohem pečlivější přípravy. Při přechodu od Essanay k Mutual v roce 1916 se odehrálo totéž, Chaplin se nyní zavázal natočit během dvou let „pouze“ dvanáct filmů (u Keystone jich v roce 1914 bylo třicet pět, u Essanay v roce 1915 čtrnáct). U publika měl Chaplin fenomenální úspěch od samého počátku, nicméně kvalitou se horkou jehlou spíchnuté bagately roku 1914 absolutně nemohou měřit se zralejšími filmy roku 1915 a už vůbec ne s periodou Mutual let 1916–1917, kdy Chaplin režíruje oněch dvanáct do posledního detailu vybroušených mistrovských děl v délce okolo dvaceti minut. Tady se rodí „klasický Chaplin“, režijní perfekcionista nejvyššího řádu, budoucí tvůrce Zlatého opojení a Moderní doby.

    Jediné, co těmto filmům ještě chybí, je Chaplinem komponovaná původní hudba (tu máme až od periody First National, tj. 1918–1923); snímky kolovaly a kolují v bezpočtu rozdílných verzí, s neautorizovaným hudebním doprovodem pochybné kvality, i když i na tomto poli přinesly restaurátorské snahy podporované současnými režiséry, jako jsou Martin Scorsese, Michel Hazanavicius či George Lucas v posledních letech určité zlepšení. Naše dvě pásma Chaplinových filmů z roku 1916 jsou tak jako vždy krom jiného dokumentem „života kopií“ – se vším, co k tomu patří.

    Charles Chaplin / Chaplin ve filmovém ateliéru / Behind the Screen
    USA 1916 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Eric Campbell, Lloyd Bacon / 19 min. / 35mm

    Charles Chaplin / Chaplin na kolečkových bruslích / The Rink
    USA 1916 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Eric Campbell, Lloyd Bacon / 19 min. / 35mm

    Charles Chaplin / Chaplin strážcem veřejného pořádku / Easy Street
    USA 1916 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Eric Campbell, Lloyd Bacon / 18 min. / 35mm

    Charles Chaplin / Chaplin v lázních / The Cure
    USA 1916/17 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Eric Campbell, Henry Bergman / 18 min. / 35mm

    Charles Chaplin / Chaplin vystěhovalcem / The Immigrant
    USA 1916/17 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Henry Bergman, Eric Campbell / 18 min. / 35mm


    Americká noc

    Režie → François Truffaut
    Původní název → La nuit américaine
    Francie 1973 / CZT / 110 min. / 35mm
    Hrají → François Truffaut, Jacqueline Bissetová, Jean-Pierre Léaud, Valentina Corteseová, Graham Greene (incognito), kamera: Pierre William Glenn

    + krátký film
    Karel Pečený / Filmová výstava / ČSR 1932 / 4 min. / 35mm

    „Dělání filmu je pro mne posedlost, jíž žije každé vlákno mého těla. Jím film, piju film, spím film.“ David Fincher (2012)

    Hrané snímky, které se točí kolem natáčení filmů, už jdou do stovek. Americká noc, věnovaná Griffithovým múzám – sestrám Gishovým –, patří nejen k těm nejzábavnějším, ale je také jednoznačně nejvíce „nakažlivý“ –, což vám ještě dnes potvrdí bezpočet filmařů po celém světě. Ne vždy pochopené tajemství Americké noci vězí v tom, že není ani tak o lásce k FILMU jako o LÁSCE (zde: k filmu). Jí je tu stavěn oltář a v jejím jménu sloužena bohoslužba, kde se mj. káže: „Dovedla bych opustit chlapa kvůli filmu, ale nikdy film kvůli chlapovi.“ Celou dobu sledujeme, jak film vzniká, ale i když jedeme po ulici, musí to být Rue Jean Vigo, v televizi jakoby náhodou zrovna běží kvíz z filmové historie a vyčerpaný režisér se ve svých nočních snech stává opět chlapcem kradoucím z vitríny kina fotografie z filmu – ve jménu svatého Orsona W. A pak je tu ona kratičká scéna, v níž sleduje divák se zatajeným dechem a za doprovodu intimní hudby režiséra, jak rozbaluje čerstvou zásilku filmové literatury a nechá před námi defilovat jména králů. Jen mladý monsieur Léaud alias Alfons má úplně jinou obsesi: „Mají v sobě ženy něco magického?“ a je rozhodnut to vypátrat – s plným nasazením svého věku. Jeho režiséra vídáme oproti tomu uléhat ve filmu zásadně samotného. A do tmy jeho amerických nocí svítí: cinéma, cinéma, cinéma...!

  • Ne 28/02

    Blues na pláži

    Režie → Joshua Faudem
    Původní název → Blues by the Beach
    USA 2004 / CZT / 75 min. / DVD

    Záštitu nad touto projekcí převzal J. E. Gary Koren, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Státu Izrael v České republice.

    V dubnu roku 2003 je několik filmařů svedeno osudem do Izraele. Začnou točit dokument o Mike’s Place, oblíbeném telavivském bluesovém baru, který je znám jako oáza živé muziky a multikulturní přátelské atmosféry. V Mike’s Place totiž platí jedno pravidlo: Za žádných okolností nemluvit o politice, ani o náboženství. Tak to chtěli dokumentaristé, izraelský absolvent pražské FAMU Joshua Faudem a Američan Jack Baxter, vylíčit ve svém filmu. Jenže bar potká tvrdá realita a námět filmu se zcela změní. Dne 30. dubna 2003 zde byl spáchán teroristický útok, který za sebou zanechal tři mrtvé a padesát zraněných. Filmaři tak shodou okolností zachytili dny předcházející útoku, samotnou tragickou událost i týdny poté, kdy celý tým baru čelí traumatu pevným odhodláním vybudovat znovu místo unikátní svým přátelským prostředím. Dokument získal řadu ocenění po celém světě. Po skončení filmu beseda s tvůrci.