Pavel Juráček 90

Pavel byl můj kamarád, kterého jsem měl hrozně rád. Byl to jeden z nejcitlivějších a nejjemnějších lidí, které jsem znal – proto o něm nemůžu napsat víc.

Václav Havel

Paradox – podle Slovníku cizích slov – je něco, co odporuje zdravému rozumu, dále nesmyslnost, nepravděpodobnost, protismyslnost. Myslím, že jedním z největších paradoxů Pavlova života ve filmu je skutečnost, že zatímco vstoupil do arény Postavou k podpírání, slavným středometrážním filmem ověnčeným mnoha festivalovými cenami, opustil ji naučným středometrážním filmem bez názvu, určeným školení revizorů pražské Městské hromadné dopravy. Tuto možnost mu poskytl Jiří Sirotek z Artcentra a Pavel se jí chopil jako každého svého díla, to jest s velkou dávkou odpovědnosti a se snahou odvést co nejlepší výsledek.

Napsal si scénář a natočil ten bohulibý filmeček v předepsaných čtyřech dnech. Když mě pozval na projekci natočeného materiálu několik dnů před odchodem do nemocnice, ze které se už nevrátil, musel jsem mu zase zatleskat: i toto dílko nese jeho pečeť, i z několika desítek záběrů je čitelný jeho výrazný rukopis.

Samozřejmě, že pražští revizoři se nikdy nedozvědí, kdo natočil jejich rukověť, protože film postrádá úvodní titulky. Ale i kdyby se to nějakým zázračným řízením osudu dozvěděli, nic, nebo jen hodně málo jim řekne jméno jednoho z našich největších filmařů poválečné kinematografie.

What a pity by řekli Angličané. Opravdu, jaká škoda…

Zdenek Sirový