Milan Kundera

„Imbecilita komerčních zájmů a nesmiřitelnost ideologického dogmatu, to jsou dvě zla ohrožující filmové umění. Když byla česká kinematografie hned po válce znárodněna, osvobodila se z moci prvního zla, a během šedesátých let se pomalu zbavovala druhého. V té krátké chvíli svobody (svobody relativní, ale tak vzácné na naší planetě) se narodila velká plejáda mladých českých filmařů. Měl jsem je všechny rád (byli to mí přátelé, mí spolužáci, později dokonce žáci), ale pro svůj humor, pro svého ducha demystifikace, Miloš Forman mi byl vždycky nejbližší.“

„Mám rád zfilmovanou Nesnesitelnou lehkost bytí? V žádném případě to není můj film. Možná, že nebyl špatný, ale byl mi cizí; na příklad jeho erotika: ta žalostná monotónnost filmových orgasmů. Tyto dny je možno vidět v Paříži film, který po dvaadvaceti letech směl opustit trezor totalitní cenzury: Jirešův Žert. Je tam jediná erotická scéna: soulož Ludvíka a Heleny. Je to malý zázrak hutnosti: křižovatka, na níž se prolínají všechny konflikty příběhu, na níž se koncentrují dějiny země. Ta soulož končí také orgasmem, ale nevidíme dvě nahá těla pracně se snažící vydávat směšné zvuky; vidíme oklamaného manžela, jak zpívá a v nadšení zvedá ruku. Jireš je mistr montáže a jeho Žert považuji za svůj. Čímž chci říct, že vše, co režisér přinesl mému románu, se mi líbí. Že jsem tím nadšen.“

Milan Kundera