prokletý básník Alfred H.

Program pod záštitou Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze.

_ _ _

Jean-Luc Godard

už jsme zapomněli
proč se Joan Fontaineová v Rebecce
naklání na pokraji útesu

a co chtěl – ve filmu Zahraniční dopisovatel
Joel McCrea dělat v Holandsku
zapomněli jsme, z jakého důvodu ve filmu
Zpovidám se
střeží Montgomery Clift věčnou mlčenlivost
a proč v Psychu Janet Leighová zastavila
před Batesovým motelem
a proč je Teresa Wrightová v Ani stín
podezřeni
stále ještě zamilovaná do strýčka Charlieho.
Zapomněli jsme, čeho není Henry Fonda
ve filmu Nepravý muž úplně vinen
a proč vlastně v Pochybné ženě
angažovala americká vláda Ingrid
Bergmanovou

ale
pamatujeme si na kabelku v Marnie
ale
pamatujeme si na autobus v pustině v Na
sever Severozápadní linkou
ale
pamatujeme si na sklenici mléka v Podezření
na větrné mlýny v Zahraničním dopisovateli
na kartáč na vlasy v Nepravém muži
ale
pamatujeme si na seřazené láhve
v Pochybné ženě
na brýle v Cizincich ve vlaku,
na hudební partituru v Muži, který věděl příliš
mnoho
na svazek klíčů v Pochybné ženě
protože s těmi věcmi
a skrz ně
uspěl Alfred Hitchcock v tom, v čem selhali
Alexandr Veliký, Caesar, Hitler, Napoleon,
když převzal vládu nad universem.

Možná že deset tisíc lidí nezapomnělo
na Cézannovo jablko
ale miliarda diváků
si bude pamatovat na zapalovač
Cizince ve vlaku.
A byl-li Alfred Hitchcock jediným
prokletým básníkem, který měl úspěch,
pak proto, že byl ve dvacátém století
největším tvůrcem forem
a protože to jsou formy, co nám vposledku říká
co je v základu věcí
neboť: čím je umění,
když ne tím, co dělá z formy styl?

a co je styl,
ne-li člověk?

Alain Resnais

„Pocit, že se někdo cítí nesvůj, můžete popsat vnějškovou formou. Ale co duševní život? Filmovat to, co se děje v naší hlavě, to není subjektivismus. Ne: je to jiný realismus. Proto tak miluju Hitchcockův film Vertigo. Jste tady, popíjíte čaj, ve vaší hlavě se ale zároveň odehrává spousta věcí. Každý žije ve vlastním světě představ, proto je dorozumění mezi námi tak obtížné.“

Jacques Rivette

„K definování Hitchcockova umění jedním slovem bych zvolil pojem exigence, náročnost. Hitchcockovy filmy nejsou doménou kritiků, kteří se vždycky projevovali jako naprosto neschopní vyložit je. Tyto filmy, spolu s komediemi Hawksovými, americkou tvorbou Renoirovou, tvorbou Rosselliniho, jsou spíše prvními projevy onoho moderního filmu, který jsou s to pochopit jedině sami filmaři.“
 

François Truffaut

„Jsme-li v dobách Ingmara Bergmana ochotní souhlasit s názorem, že kinematografie nestojí níž než literatura, je podle mého nutno zařadit Hitchcocka do kategorie neklidných umělců, jako jsou Kafka, Dostojevskij nebo Poe. Tito umělci nám samozřejmě nemohou pomáhat žít, protože už samotné žití je pro ně obtížné, avšak jejich poslání je podělit se s námi o to, co je svírá. Tím nám pomáhají, snad dokonce nechtěně, lépe poznat to, co je cílem každého uměleckého díla.“