Kinoautomat Člověk a jeho dům

Kinoautomat byl vybrán k realizaci jako vítězný projekt soutěže vypsané k československé účasti na světové výstavě EXPO a tvořil hlavní část programu československého kulturního pavilonu v kanadském Montrealu v roce 1967 (od 22. dubna). Projekt se stal prvním interaktivním filmovým dílem na světě, který využívá hry publika s filmovým příběhem i hry autorů s filmovým publikem. Jeho název byl odvozen od hesla Světové výstavy EXPO 67 „Člověk a jeho svět“. Princip kinoautomatu byl pod různými názvy (Kinolabyrint, Kaleidoskop a jiné) později prezentován i v řadě dalších zemí (USA, Japonsko a jiných). Dne 14. ledna 1971 byl Kinoautomat uveden v pražském kinu Světozor v Praze, kde se udržel do zákazu koncem září 1972. Podle autora základního nápadu Radúze Činčery „podstata kinoautomatu, jak se často mylně soudí, netkví v kombinaci filmu s živými herci, jako v Laterně magice. Princip je tu založen na možnosti přímé účasti diváků na probíhajícím ději. Děj na filmovém plátně se mnohokrát za představení zastaví a diváci mají možnost měnit jeho průběh podle svého přání. Názor diváků se zjišťuje elektrickým hlasovacím zařízením s příslušným počítačem a prostá většina rozhoduje za hrdinu příběhu, jak se má děj vyvíjet dál. Tento fakt přímé účasti na probíhajícím ději supluje atmosféru představení divadelního a překračuje tak poprvé v historii kinematografie jednu ze základních bariér mezi divadlem a filmem.“ Na hlavní promítací plochu byl obraz ze 35mm filmového pásu promítán čtyřmi projektory (v Praze třemi) a na postranní plátna dvěma projektory pro 16mm film. Příslušný zvukový doprovod byl zaznamenán na čtyřech magnetických stopách 35mm filmu a projekce obrazu i reprodukce zvuku byly automaticky ovládány od dispečerského stolu, který mimo jiné umožňoval i zásahy režie do průběhu programu. V něm střídavě účinkovali Miroslav Horníček, Zuzana Neubauerová, Eduard Hrubeš, Saskia Burešová, Václav Čapek, Jaroslava Panýrková a Regina Rázlová. Aktivní spoluúčast diváků při ovlivňování děje byla umožněna umístěním tlačítek k sedadlům. Zařízení bylo doplněno informativním rámem, umístěným na obvodu hlavní promítací plochy a diváci tak mohli sledovat průběh i výsledky hlasování. Projekt technického zařízení byl dílem Bohumila Míky a Zdeňka Maliny, architektem scény byl Josef Svoboda.