Program

Today (Change)
  • Tu 19/02

    Dým bramborové natě

    Directed by → František Vláčil
    ČSR 1976 / 92 min. / 35mm
    Cast → Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Alois Švehlík, Marie Logojdová

    Asi stále nejméně doceněný film Františka Vláčila Dým bramborové natě vznikl v tíživých dobách, kdy se Husákovým spolehlivým vykonavatelům v čele s Jiřím Puršem a Ludvíkem Tomanem podařilo znormalizovat český film až k naprosté bezvýznamnosti. Režisér se do jisté míry „pojistil“ jménem autora předlohy – byl jím režimu zcela oddaný spisovatel Bohumil Říha. Jeho román Doktor Meluzín vypráví o emigraci tolerované, ne-li přímo mlčky doporučené, totiž o tzv. vnitřní emigraci (pojem byl běžný už pro německé intelektuály za války). Vláčilův iluzí zbavený doktor je postava, kterou si nelze představit jinak než s tváří, gesty, pohyby a hlasem Rudolfa Hrušínského.


    Případ pro začínajícího kata

    Directed by → Pavel Juráček
    ČSR 1969 / English friendly / 102 min. / DCP
    Cast → Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Jiřina Jirásková, Miroslav Macháček, Věra Ferbasová, Nataša Gollová, Radovan Lukavský, Josef Abrhám

    The Screening is English friendly (for English scroll down please).

    „Tím, že snové, surreálné, fantaskní motivy začleňuje do civilní všednosti, dosahuje Juráček znepokojivého znejistění a zároveň intimní blízkosti. (...) Vyprávění je členěno na dvanáct kapitol jako růženec epizod blízký pikareskním románům, jímž prochází hrdina zdánlivě bez proměny. ,Diskauzální soustavaʻ (Jan Kučera) složená z příčinně nesvázaných, do jisté míry autonomních bloků, otvírá divákovi rozlehlý intelektuální i emocionální prostor k asociacím, domýšlení a osobně intimním interpretacím. Případ pro začínajícího kata je vrcholem tvorby Pavla Juráčka (1935–1989) a jedním z vrcholů české nové vlny a české kinematografie vůbec. Představuje syntézu autorových vícerých talentů, sklonů a snah a také syntézu evropské kulturní paměti. Jan Kučera nalézá spojitost se strukturou středověkého lidového divadla, nacházíme zde též ohlasy barokní, prvky pikareskního i humanistického a osvícenského románu, silnou notu romantickou, ozvěny pohádek, surrealismu i blízkost absurdního divadla. V kontextu české kinematografie jde o syntézu jejího smyslově lyrického proudu s ironií směru intelektuálně racionálního." Jaromír Blažejovský

    The Lemuel Gulliver of Dlouhá Street takes an unexpected journey to the flying island of Laputa, in the realm of Balnibarbi, and back again. The parable about a totalitarian system, where bizarre laws are in force and unwritten rules are adhered to, mixes with a fantastical spectacle in which “dreams touch the world and the world touches dreams”. In twelve chapters, the Kafkaesque motion picture, Case for the New Hangman, tells the timeless tale of a foreigner who brings hope and excitement to the stagnant waters of Balnibarbi whereupon, instead of being received as a guest, he is treated with suspicion.

    This is one of those rare films that one returns to again and again throughout a lifetime for inspiring messages and words of caution. Although it is a variation on the third book of Gulliver’s Travels, by Jonathan Swift, it bears closest resemblance to the world of Franz Kafka. […] And just as Kafka’s The Trial can be understood as a parable on guilt, fate and death, Case for a Rookie Hangman can be perceived as the journey of a thirty-five year old man (crisis age) into his innermost self. Or else as an enormous meditation on time; the hands of the clock, turning backwards (“it’s not enough to hear them tick?”), can refer to the obscurant Balnibarbi civilization on the one hand and a return to childhood, driven by fear of aging and death, on the other.

    Jaromír Blažejovský

  • Program for the whole month – February 2019