Psí srdce

barevný, černobílý, kombinovaný, dokumentární esej, 12 nevhodný pro děti, 1:1,78, 2–D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, dlouhý – 77 min.

Původní název: Heart of a Dog. Země původu: USA, Francie. Výrobce: Canal Street Communications. Ve spolupráci s Arte France — La Lucerne, Field Office. Rok copyrightu: 2015. Premiéra: 1.9.2016. Mluveno: anglicky (titulky). – Co vidíte, když zavřete oči?

Distribuce: Film Europe.

AUTOŘI: Režie: Laurie Andersonová. Scénář: Laurie Andersonová. Kamera: Laurie Andersonová, Toshiaki Ozawa, Joshua Zucker-Pluda. Výtvarník: Laurie Andersonová. Střih: Melody Londonová, Katherine Nolfiová. Zvuk: Mario McNulty. Producent: Dan Janvey, Laurie Andersonová. Koproducent: Cooper Holoweski, Noah Stahl, Jim Cass, Shaun MacDonald, Jake Perlin. Animace: Laurie Andersonová. Vizuální efekty: Marc Boutges. Hudba: Laurie Andersonová. Použitá hudba: různé skladby a písně. Písně: Lou Reed.

Hrají: Jason Berg (veterinář), Bob Currie (lékař), Paul Davidson (farmář), Dustin Defa (Gordon Matta-Clark), Evelyn Flederová (babička). Hlas: Laurie Andersonová (komentář).

České titulky: Natálie Nádassy (Filmprint Digital).

Ceny (neúplné): Cena ISA: (nominace) nejlepší dokument.

Dokumentární esej Psí srdce natočila multimediální umělkyně, hudebnice a velká milovnice psů Laurie Andersonová (nar. 1947). V osobním, až intimním filmu, začínajícím úvahou o tom, že by lidé měli pro sny mít snové tělo, si ve snu svou fenku krysaříka Lolabelle zašila do břicha, aby ji mohla porodit. – Snímek je vizuálním doprovodem k autorčinu vyprávění o jejím životě, o smrti matky, o těžkém úrazu, který Laurie prodělala v dětství a o buddhismu. Andersonová uvažuje o současném světě, o změnách, jež přineslo 11. září 2001, o všudypřítomných kamerách a vypráví hlavně o milované fence Lolabelle. Když Lolabelle oslepla, učila ji najatá trenérka malovat. Paranoia v New Yorku po teroristickém útoku rostla, mantrou FBI byl slogan „cokoli uvidíš, ohlaš to“. Filmařku děsí, že nová centrála Národní bezpečnosti v Utahu shromažďuje a archivuje v „cloudu“ informace o všech občanech. Zmíní v té souvislosti Kierkegaardův citát, že život lze chápat jen pozpátku, ale žít se musí dopředu. – Poté, co Lolabelle zestárla, naučila ji trenérka hrát na piano, společně pak s paničkou pořádaly benefiční koncerty pro psy. Umírající fenku si Laurie vzala z veterinární kliniky domů. Snažila se řídit se radou svého učitele buddhismu, jogína Minguyra Rinpocheho, že smutek je třeba procítit, aniž by člověk byl smutný. Podle Tibetské knihy mrtvých, o níž filmařka zasvěceně hovoří, je smyslem smrti uvolnit lásku. Laurie vzpomíná na návštěvu u umírající matky. Neměly k sobě blízko a ona dlouho hledala moment, který by byl důkazem, že ji matka opravdu milovala… – Vizuálně neobyklý snímek s bohatým hudebním soundtrackem, s animovanými vsuvkami autorčiných kreseb a s myšlenkově bohatým komentářem (jejž Andersonová sama sugestivně podává) klade značné nároky na divákovu pozornost a vnímavost. Je věnován „krásné duši“ autorčina milovaného manžela Loua Reeda. Slavnostní premiéru 29. srpna 2016 v pražském divadle Archa doprovodila umělkyně scénickým čtením. -kat-