Po bouři

barevný, psychologický, přístupný, 1:1,85, 2–D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, dlouhý – 118 min.

Původní název: Umi yori mo mada fukaku, After the Storm (anglický název). Země původu: Japonsko. Výrobce: Aoi Pro, Fuji Television Network (zadavatel), Bandai Visual Company (zadavatel), Aoi Pro (zadavatel), Gaga Corporation (zadavatel). Rok copyrightu: 2016. Premiéra: 7.9.2017. Mluveno: japonsky (titulky). – Nejsilnější bouře jsou ty, při kterých se nepohne ani lístek.

Distribuce: Film Europe. Lokace: Japonsko: předměstí Tokia Kijose, Tokio.

AUTOŘI: Režie: Hirokazu Koreeda. Námět: Hirokazu Koreeda. Scénář: Hirokazu Koreeda. Kamera: Yutaka Yamazaki. Architekt: Keiko Mitsumatsu /ž/. Návrhy kostýmů: Kazuko Kurosawa /ž/. Masky: Mutsuki Sarai (+ účesy). Střih: Hirokazu Koreeda. Zvuk: Yutaka Tsurumaki. Výkonná produkce: Takashi Ishihara, Kazumi Kawashiro, Tsugihiko Fujiwara, Tom Yoda, Yasushi Kuwata, Kenji Hamada, Yasuhito Nakae, Tsuyoshi Matsushita. Producent: Kaoru Matsuzaki, Akihiko Yose, Hijiri Taguchi. Hudba: Hanaregumi. Použitá hudba: různé skladby a písně.

Hrají: Hiroshi Abe (Rjóta Šinoda), Yoko Maki /ž/ (Kjóko), Talyo Yoshizawa (Šingo), Kirin Kiki /ž/ (Jošiko Šinodová), Sosuke Ikematsu (Mačida), Satomi Kobayashi /ž/ (Činacu), Lily Franky (Jamabe), Isao Hashizume (profesor), Yukiyoshi Ozawa (nápadník), Kanji Furutachi (Mijoši), Yuri Nakamura /ž/ (Manami).

České titulky: Haruna Honcoopová (Filmprint Digital).

Stejně jako ve snímku Naše malá sestra (2015, Umimachi Diary) i v dalším psychologickém dramatu Po bouři se významný japonský filmař Hirokazu Koreeda věnuje křehkým rodinným vztahům, zatíženým minulostí a poznamenaným generačními rozdíly. I když je hlavním hrdinou někdejší spisovatel Rjóta Šinoda, prožívající již dlouho tvůrčí i životní krizi, značný prostor dostává i jeho stará matka Jošiko, snažící se po smrti svého špatného manžela žít jinak. – Rjóta před lety vydal oceněný román, ale od té doby se mu nedaří. Po otci zdědil vášeň k hazardu a sklon ke lhaní a podvádění. Momentálně se živí jako laciný soukromý detektiv a s mladým parťákem Mačidou se přiživují vydíráním obětí. Tajně sleduje i exmanželku Kjóko, kterou stále miluje a která má nového nápadníka. S jedenáctiletým synkem Šingem se vídá jednou za měsíc. Co vydělá, prosází, a nemá tak ani na alimenty. Nestydí se okrádat matku. Chtěl by začít nový život, avšak schází mu vůle. Jeho sestra Činacu ho už dávno prohlédla. Rjóta se s ní a s její rodinou setká, když přijde se Šingem za matkou. Později sem dorazí i Kjóko, aby si vyzvedla syna. Jošiko se snaží dát pár znovu dohromady, a tak oba přemluví, aby tu kvůli tajfunu přespali. Ona i její syn během noci při rozhovorech s Kjóko pochopí, že vztah nelze vrátit. Rjóta se alespoň sblíží se synkem. Ráno se bývalí manželé na ulici rozejdou. Muž slíbí zaplatit alimenty, ale už neřekne, že za otcův starožitný roztírací kámen, který ukradl matce, právě dostal od zastavárníka překvapivě značnou sumu. -tbk-

HIROKAZU KOREEDA [Hirokazu Kore-eda] (nar. 6.6.1962, Tokio) absolvoval Univerzitu Waseda v Tokiu a začínal jako asistent režie ve stanici TV Man Union, kde také na počátku 90. let natočil své první autorské dokumenty i většinu svých dalších titulů. V mezinárodní kinematografii na sebe upozornil hned svým debutem Světlo přízraku, uvedeným na MFF v Benátkách 1995, oceněným tam Cenou za kameru a také Zlatým Hugem na MFF v Chicagu 1995. I jeho další tituly byly uvedeny na řadě významných festivalů, kde získaly různá ocenění: Cena FIPRESCI na MFF v San Sebastiánu 1998 (Wonderful Life), Cena za scénář na MFF v San Sebastiánu 2011 (Přeji si), Cena poroty na MFF v Cannes 2013 (Jaký otec, takový syn), Cena diváků na MFF v San Sebastiánu 2015 (Naše malá sestra). Ve své proměnlivé tvorbě využíval zpočátku dokumentaristické metody a používal improvizaci, později však navázal na vytříbený styl japonských klasiků (Yasujiro Ozu, Kenji Mizoguchi). Ústředními tématy jeho děl jsou rodina, paměť, samota, smrt blízkých a pocit ztráty. V současné době patří k nejvýznamnějším japonským filmařům. Upozorňujeme na studii Antonína Tesaře Mezi Ozuem a dokumentem, filmy Hirokazu Koreedy (Cinepur č. 102). – Filmografie: (režie a scénář, není-li uvedeno jinak) dok. o žácích ze základní školy, kteří chovají krávu, Mo hitotsu na kyouiku – Ina shogakko haru gumi no kiroku (1991, Jiné vzdělávání – zápisky jarňáčků ze základní školy v Ině), dok. o případu sebevraždy úředníka, pověřeného vyplácením kompenzací obětem tzv. nemoci minamata, Shikashi – Fukushi kirisute no jidaini (1991, Ale – za časů, kdy skončil blahobyt) a dok. portrét muže, umírajícího na AIDS, Kare no inai hachigatsu ga (1994, Srpen bez něj), celovečerní debut o životě ženy po pravděpodobné manželově sebevraždě Maboroshi no hikari (1995, Světlo přízraku), dok. Kioku ga ushinawareta toki – Aru kazoku no ninen han no kiroku (1996, Když se vytratila pamět – Zápisky jedné rodiny za dva a půl roku), experimentální snímek o skupince zemřelých, kteří se mají v zásvětí rozhodnout pro jednu vzpomínku, jež je pak natočena na film, Wandafuru raifu (1998, Wonderful Life; + střih), drama s tématem plynového útoku sekty Óm šinrikjó v tokijském metru v roce 1995 Distance (2001; + střih), příběh čtyř dětí, které matka nečekaně zanechá samotné v malém bytě, Dare mo shinarai (2004, Nikdo to neví; + střih, prod.), samurajské drama Hana yori mo naho (2006, Raději pravdu než květy; + střih), rodinné drama spjaté se smrtí mladého syna Aruitemo aruitemo (2008, Chodit, chodit; + nám., střih), hudební dok. o populární japonské folkrockové zpěvačce Daijobu de aruyo ni: Cocco owaranai tabi (2008, Aby bylo všechno v pořádku: Nekonečné putování Cocco), tragikomický příběh, v němž se oživlá figurína zamiluje do prodavače z videoobchodu, Kuki ningyo (2009, Nafukovací panna; + střih, spol. prod.), úsměvné rodinné drama s tématem vztahů a sociálních problémů v příběhu dvou chlapců Kiseki (2011, Zázrak; + střih), kr. dok. o tragickém zemětřesení Fukushima kara no messeji (2012, Zpráva z Fukušimy), rodinné drama s tématem zaměněných dětí Soshite chichi ni naru (2013, Jaký otec, takový syn; + střih), melodramatický příběh tří mladých žen, které po otcově smrti přiberou do domácnosti mladší nevlastní sestru, již dosud neznaly, Naše malá sestra (2015, Umimachi Diary; + střih), příběh někdejšího spisovatele a notorického sázkaře, který prožívá tvůrčí a životní krizi, z níž hledá východisko u matky i u bývalé manželky, Po bouři (2016, Umi yori mo mada fukaku; + nám., střih), kriminální drama elitního právníka, hájícího bývalého vězně podezřelého z hrdelního zločinu Sandome no satsujin (2017, Třetí vražda); (produkce či podíl na ní, není-li uvedeno jinak) Kakuto (2002, Žaludy; r. Yusuke Iseya), Hebi ichigo (2003, Hadí jahody; r. Miwa Nishikawaová), dok. Tobira no muko – Erefanto kashimashi, Miyamoto Hiroji to iu ikikata (2004, Za dveřmi – Sloní kravál, životní styl Miyamota Hirojiho; r. Tomoko Chigiriya), dok. Beautiful Islands (2009, Nádherné ostrovy; r. Tomoko Kana), dok. Endingu noto (2011, Poslední poznámky; r. Mami Sunadaová), hudební dok. Live Fukushima: Kaze to Rock Super Nomaoi (2012, Fukushima Live: Vítr a rock v Nomaoi). -tbk-