Eden a potom / LʼEden et après

„Eden a potom je filmem, kde se nezpochybňuje pouze vyprávění (jako v Muži, který lže). Střihová skladba byla volena tak, aby spojované záběry jakékoli naraci co nejvíce protiřečily. Místo toho, aby byly narativní prvky uspořádané podle zákonů kauzality, což je klasický postup, jsou seskupené ve smyslu seriality. Vytvářejí série, podobné těm, které v hudbě vytvořil Schönberg z tónů. Tyto série za sebou následují, aniž by se na některém místě objevila nějaká dominanta, kterou by determinovala tonalita. Já jsem udělal něco velmi podobného. Proto je v Eden a potom dvanáct témat, které se různě objevují v deseti sériích. (...) Vliv Mondrianových obrazů se neodrazil jen ve stavbách v kavárně Eden, které měl na starosti architekt Anton Krajčovič, ale inspirovaly i její pravoúhlé členění, jejich styl se odrazil i v samotném vytvoření (rozvrhu) prostoru a možností pohybu v něm.“

Alain Robbe-Grillet