Tajfun / Polizeiakte 909

Tajfun byl původně úplně nevinnou, ale stylisticky pečlivě propracovanou milostnou historkou pařížské šantánové zpěvačky a japonského špióna, která přejde v kriminální film poté, co Japonec zavraždí novináře, jenž ho vydíral. Když režisér snímek počátkem roku 1933 dokončoval, přišli právě k moci nacisté. Jestliže pro Wieneho byl protiklad evropské a japonské mentality spíš exotickým prvkem, v očích nových pánů německého filmu šlo o snímek vykreslující Asiaty oproti Evropanům nepřípustně pozitivně.

V hodnocení ministerstva osvěty a propagandy se praví: „Rasový problém je klíčovým problémem dneška. Snímek se k němu staví odmítavě, neboť rasový instinkt německého lidu nebere vůbec v potaz, (…) po všech stránkách se vyhýbá povinnosti systematicky vychovávat lid k rasové hygieně. Uvedení snímku, který natolik protiřečí vůli národní vlády, by bylo nesnesitelné.“ Vrchní kontrolní instance (Oberprüfstelle) zakázala film s tím, „že velmi poškozuje národní cítění bílé rasy oproti barevné a tím protizákonně ohrožuje německou důstojnost“. (Navzdory tomu, že se děj odehrává ve Francii.) Premiéra se tak uskutečnila 25. srpna 1933 v dosud neutrálním Rakousku.

V červenci příštího roku měl v Berlíně premiéru film pod názvem Policejní akta 909, v němž se prostřednictvím nové montáže a dotáček podařilo úplně změnit původní děj tak, aby vyhovoval požadavkům doby. Někteří recenzenti si všimli, že z titulků jaksi vypadlo jméno režiséra, jiní se tomu jenom naivně divili. Publikum se dobře bavilo, tentokrát i při vážně míněných scénách. Jméno Wiene bylo z německé kinematografie vymazáno, zbylých pět let svého života strávil v exilu. Do čela německého filmovnictví se teď dostali režiséři jako Veit Harlan, budoucí tvůrce zlopověstného rasistického Žida Süsse, bývalý herec vedlejších rolí (vystoupil i v Tajfunu, v roli přítele hlavního hrdiny… Japonce!).