Dvojí život / Der Andere

První zfilmování divadelní hry Paula Lindaua Ten druhý vzniklo již v roce 1912 a znamenalo (spolu s Ryeovým Pražským studentem) důležitý mezník ve vývoji rané německé kinematografie, která se zde inspirovala francouzským hnutím film dʼart a poprvé se programově pokusila dodat filmu závažnost uměleckého díla.

V následujících dvou dekádách urazila kinematografie esteticky obrovský kus cesty, než byla po prosazení zvukového filmu kolem roku 1930 brutálně vrácena k nulovému bodu. Když Robert Wiene natáčel svůj remake, byl na tom tedy v mnoha ohledech podobně jako průkopníci z roku 1912 – kamera ztratila, tentokrát vinou zprvu těžkopádné zvukové aparatury, již se celý natáčecí proces musel podřídit, svou těžce vydobytou pohyblivost.

Ve Dvojím životě najdeme (kromě několika „informačních“ panorámování) sporé pohyby kamery jen v dramaticky uzlových místech, jako když se vyčerpaný hrdina zhroutí ve svém křesle. Jedno z centrálních témat klasického německého filmu – rozpolcení osobnosti –, které Wiene pojednal už ve svých nejlepších němých filmech Kabinet doktora Caligariho a Orlakovy ruce, se ve Dvojím životě opět vrací. Nesmlouvavě přísný státní návladní Hallers žije svůj „druhý život“ pod přezdívkou Baron v berlínském podsvětí. Seznámí se tu s dívkou Amalií, jejíhož přítele státní návladní bez přihlédnutí k polehčujícím okolnostem odsoudil. Baron Amalii slíbí, že Hallerse zabije… Herecky vděčnou roli Hallerse/Barona (interpretovanou kdysi na jevišti Wieneovým otcem) ztvárnil největší rakouský tragéd minulého století Fritz Kortner (1892–1970). Amalii hraje Käthe von Nagyová (mj. Já ve dne, ty v noci) a Baronova kumpána Dickerta Heinrich George (vůdce dělníků z Metropolis).